Netušila jsem, že skončil sám - vlastně měl na krku dvě děti.

Všechno se mi zdálo tak zvláštní. Po tom všem čím jsme si s Harrym prošli jsme se dokázali pokaždé dát zase dohromady, i když se zdálo, že je to už nemožné. Pro nás dva bylo asi možné všechno.

O to víc pak bolí, když si to všechno uvědomíte, v jedné chvíli se k vám chová jako k tomu nejcennějšímu a za pár chvil vám nadává, mlátí vás. Zkrátka vám ubližuje, a vy si jen představujete ten stereotyp - jeho omluvy.

"Co vyšiluješ?Uklidni se proboha!" "Jsem v klidu!" "Ne nejsi!Chováš se jako psychopat!" "Já?To ty se tady chováš jako -" nedořekl to. "Jako co Harry?Jen to řekni." do očí se mi nahrnuli slzy. "Jako děvka!"