Po smrti mého otce jsem doufala, že najdu s mou matkou nové místo na nový začátkek. To vše se dařilo dokud do mého života nepřišel on a neukázal mi i tu zlou část života.

Mary prožila svoje dospívání ve strachu. Poznala teror, jaký si žádná dívka neumí představit. Otec jí ukradl dětství když jí poprvé znásilnil. Pro Mary začaly roky plné teroru a násilí. Ta bolest byla neuvěřitelná, zatínala jsem zuby a zadržovala výkřiky bolesti, aby mě třeba neumlátil. Rty jsem měla rozkousané. Pak už to déle nešlo vydržet. Po celé té dlouhé době dotýkání a osahávání si umanul, že zajde nejdál. Že nastane chvíle, kdy slovo ,,otec'' vyšumí oknem a do hry vstoupí ,,milenec''. Dokáže ještě Mary věřit chlapcům? Objeví se princ na bílém koni? Pozná někdy lásky plné pohlazení?

Neznámé číslo: Co právě teď děláš? Nikdy bych nevěřila, že tato jediná zpráva mi dokáže naprosto převrátit život naruby. Já: Kdo jsi? Možná kdybych nepodepsala, tak by bylo všechno jinak. Všechno by bylo jako doposud. ×××× Vždy mě temnota přitahovala, dokud jsme nezjistila, že on je stělesněním temnoty. 23.7. #170 fanfikce

Zdá se to jako typický školní den, změní se ale, když do třídy vstoupí nový spolužák, kudrnatý usměvavý vysoký kluk, který si ze všech volných míst ve třídě vybere zrovna to vedle Caroline Smith. © 2013