Přestože její předci byli čistokrevní vlkodlaci, narodila se vlkodlakem jen napůl. Má všechny důležité dovednosti, aby mezi vlkodlaky přežila, ale schopnosti schází. Její vnitřní vlčice se jí doteď neprojevila a její smysly, reflexy a instinkty jsou stejné jako ty normálního člověka. Jak může vlkodlačí dívka bez své vnitřní vlčice přežít, když už neví, kdo jsou její přátelé a nepřátelé. UPOZORNĚNÍ: V příběhu se objevují explicitní scény a témata, která nejsou vhodná pro všechny věkové kategorie. Příběh je určen čtenářům starším 18ti let.

Myslela jsem si, že minulost je minulostí a je potřeba se soustředit na přítomnost. Ale když mě ta minulost začne po devíti měsících znovu pronásledovat, není možné ji nechat spát.

Skyler Lashleyová přišla o matku, když jí byly 3 roky, a o otce teprve nedávno. Je mladá, o životě toho moc neví a bylo jí určeno, že se musí stát vůdkyní smečky místo otce. Vlkodlaci jí nevěří, ona sobě také ne. Jak to tedy v tom případě může zvládnout?

Minulost minulostí nezůstane. Bohyně asi opravdu nechce, abychom žily s Iridae mimo smečku. Avšak... Mohu se všem těm vlkodlakům znovu podívat do očí? A obvzlášť JEMU?

Zoufalé situace vyžadují zoufalé činy. Ona byla tehdy příliš zoufalá a tomu špatnému propadla. Teď ji už nic nemůže zachránit. (Krátký příběh napsaný do soutěže ,,Psaní pro radost" - PROMPT #5 - březen)

Utekla před svým osudem a doufala, že ji štěstí potká na jiném, lepším místě. Potkalo. Avšak její minulost ji pronásleduje a otevírá staré rány. Mrtvá dcera hraběte je nucena vstát z mrtvých a v patách jí je chladný vévoda s kamenným srdcem. (Povídka psaná do Wattpad soutěže "Psaní pro radost, PROMPT #2 - listopad 2023)

Bledá tvář, stříbrné vlasy, bouřkové oči. Tak by se dala popsat Neoma Rosses. Někdo by o ní mohl říci, že je andělem seslaným z nebes, jiní řeknou, že je prostě albínka. Pro vlkodlaky má však její nevšední půvab zvláštní význam. Je políbená měsícem.

Znáte ten pocit, když se vaše rodina omylem přimotá do problému, který vůbec nebyl váš, nýbrž dvou vlkodlačích smeček? Ne? Elena a Daren o tom ví své. Jejich rodina byla rodina samotářů, kteří měli svůj dům na neutrální půdě a nikoho si nevšímali. Hleděli si svého a do záležitostí smeček se nepletli. Jenomže když se dvě vlkodlačí smečky začnou o onu neutrální půdu rvát, aby mohly rozšířit území, tak to nelze ignorovat.

Jedna uvolněná opilecká noc. Každý ji občas potřebuje. Není na tom nic špatného. Tedy do doby, než se obrátí jedné vlčici život naruby právě kvůli jedné uvolněné opilecké noci.

Vždycky mi říkali: ,,Buď poslušná." A já jako správná vlčice, jejíž postavení ve smečce je bráno na lehkou váhu, dělala to, co mi řekli. Jenomže, když se náš Alfa rozhodl udělat něco, co je proti mravním zásadám naší smečky, věděla jsem, že už nechci být hloupou ovečkou ve stádu...