Pokaždé, když jsem v jeho blízkosti, nebo ho jen zahlédnu kdekoliv projít, mé srdce se roztluče několikrát rychleji, až nebezpečně rychle. ~×~ Když zaslechnu jeho lehce nakřáplý, temný a hluboký hlas, který je přesto přátelský a zatraceně příjemný, jak se s někým baví, přejede mi studený mráz po zádech a po celém těle se mi objeví husí kůže. ~×~ Stačí malý, skoro nepatrný dotyk, třebaže jen milimetrem jeho těla, no i přesto se mé srdce na několik chvil zastaví, vynechá několik úderu a já se stále divím, že žiji. ~×~ Z myšlenek mě vytrhlo trojí hlasité , přesto ale decentní zaklepání. Trošku vylekaně jsem natočil svou hlavu směrem ke dveřím, ve kterých se po chvíli objevila hlava Taehyunga, člověka, který mi všechno tohle způsobil. ,,Půjdeš se mnou do obchodu?" ~×~ « VHope/TaeSeok » Začátek: 20. 8. 2018

Zničehonic mu ale z tváře opadl jeho úšklebek, místo toho se nepatrně zamračil, pozorujíc mé rty a hned poté si podrážděně mlaskl. ,,Nekousej si ten ret." ~×~ ... najednou se jeho palec objevil na mé puse. Jemně laskal mé polštářky, přejížděl po nich ze strany na stranu a já jen překvapeně pootevřel ústa, v duchu křičejíc, co sakra dělá, co to má znamenat a jak se mám teď zachovat. ~×~ Vypadal jako dravá šelma, která má vyhlídnutou svou další kořist, oběť, na kterou zanedlouho zaútočí. ~×~ Přišlo mi to okouzlující, sexy a přitahoval mě tak ještě víc, přesto mě ale děsil fakt, že jsem tu pouze já a tak je více jak pravděpodobné, že to já jsem ona kořist. ~×~ ,,Pravda, mám rád tresty. Také hrozně rád trestám. Především někoho, jako jsi ty." zachraptěl mi do ucha a konečně se o kousek odtáhl, lapajíc můj pohled. ~×~ « Vhope/TaeSeok » Začátek: 28. 9. 2018

Roztomilý příběh o tom, jak jedno štěně z útulku spojilo dva životy do jednoho. ... ,,Zaslechl jsem, že mimo ordinaci máte i psí útulek, chtěl bych se porozhlédnout a s trochou štětí si nějakého pejska adoptovat. Byla by tu taková možnost?" ::: ,,Rozhodl jsem se, že bych si rád odvedl Gonggiho, pokud nevadí." vyslovil a zkoumavým pohledem si mě prohlížel, čekajíc na nějakou mou reakci. ,,Proč by to mělo vadit? Můžete si ho ještě dneska vzít domu, vyhovuje?" nabídl jsem, snažíc se znít podobně nadšeně jako před chvílí. Přesto jsem se během téhle věty na vysokého raději nepodíval... ::: ,,Bydlím ve stejné ulici, vlastně jen několik domů odsud, a tak můžete kdykoliv přijít a navštívit Giho..." ~~ « Yoonkook » Začátek: 31. 3.2022

Cítil jsem se jako mrtvý člověk. Mrtvý a zároveň v nějakém smyšleném hloupém snu. Rouška. Přímo přede mnou, ani ne metr ode mě, stojí vysoký člověk s delšími tmavými vlasy, širokými rameny a... rouškou, takovou, jakou jsem dneska již měl tu čest potkat. ~;~ Teď to ale bylo až moc zblízka, stál až moc blízko, jeho dlaň a prsty byly až moc u těch mých a on celý byl... až moc skutečný. ~;~ Raději jsem se znovu podíval na jeho vypracovanou hruď, na které byla pořád nalepená namočená košile. Musel jsem se k ní dostat. ,,Můžu... vám sundat kabát?" optal jsem se a jeho oči se znovu podivně zaleskly, na jeho tváři se určitě tvarující úšklebek... ~;~ ,,Hoseoku?" vyslovil překvapeně mé jméno, které si očividně pamatoval, mrkajíc u toho a nechávajíc rty utvořit potěšený úšklebek... a tak jsem prostě udělal to první, co mi přišlo na mysl. Jako zbabělec jsem se co nejrychleji skrčil a sedl si na bobek, opírajíc se o knihovnu s knihou sevřenou na hrudi. Ano, vážně jsem si chvíli myslel, že mu takhle uniknu. ~;~ « Vhope/TaeSeok » Začátek: 29. 5. 2020

Z myšlenek mě vyrušilo nečekané zakašlání s následným hlasem. ,,Mohu si objednat?" Leknutím jsem sebou trochu trhl, cítil jsem, jak mě pozoruje a doslova jsem mohl říct, kde se jeho oči pohybují na mém těle. ~;~ ,,Samozřejmě že-" snažil jsem se být slušný, tak jako vždy. Když jsem se ale otočil a uviděl muže, kterému onen hlas patřil, zarazil jsem se jak v mluvení, tak i v pohybu. Vypadal neuvěřitelně... ~;~ ,,Ber to jako malý dárek." vysvětlil a mrkl na mě, tužku položil zpátky na pult a balíček jen konečky prstů přišoupl blíže ke mně, já jen nechápavě sledoval, jak odchází. Vzal jsem ho do rukou a otočil druhou stranou ke mně, kam, jak jsem předpokládal, napsal vzkaz. ~;~ Jeho dotek opět zopakoval, pomalu mi odhrnujíc červené vlasy na stranu a lehce se přibližujíc svým obličejem k tomu mému. Netrvalo dlouho a cítil jsem jeho dech ve tváři, hned poté se znovu, již potřetí, dotkl mého čela, tentokrát ale svými rty. ~;~ « 2seok/JinSeok » Začátek: 6. 3. 2019

Jednou rukou jsem ho odstrčil a ustoupil o další krok. ,,Nepřekračuj zbytečně hranice." ,,Chtěl jsi říct ,zbytečné hranice'?" °°° ,,Okey, dej mi den." ,,Cože mám?" ,,Jeden den a zamiluješ si mě... Zítra, dvacet čtyři hodin tvého času patří mně." a s těmi slovy se odpíchl od stěny a nechal mě na chodbě v nechápavosti, strachu a možná trochu... zvědavosti. °°° « JiHope » Začátek: 12. 8. 2022