„Ghostbure," pokusil se Tommy o klidný hlas. Pomalu natáhl ruce před sebe v uklidňujícím gestu, navzdory tomu, že byl od ducha i jeho největšího ohrožení příliš daleko. „Počítej do deseti. Počítej do deseti, Ghostbure. Do deseti. Jedna... Se mnou! Dva..." „Jedna, dva," zopakovala po něm duše poslušně, se stále vyděšeným hlasem. „Tři - my tady neumřeme - čtyři, pět - je to v pořádku, všechno je v pořádku - šest - mysli na svou modrou..." „Sedm..." A duch se náhle propadl do vzpomínky, ve které taky počítal. Kterou si nepamatoval, nebo minimálně ne, pokud o tom sám mohl rozhodovat. Počítal a pevný Wilburův hlas se rozléhal nad jezerem i dřevěnou lávkou na něm. /nebo TommyInnit a Ghostbur se vloupají do vězení s představou, že zabijí Dreama. Plán se zvrhne zcela podle kánonu. Ghostbur si při počítání krátce vzpomene na duel Tommyho a Dreama o nezávislost L'Manburgu. Dream splní své výhružky. Wilbur Soot je ze svého hraní solitaire v Limbu vyrušen přijíždějícím vlakem.

Wilbur přikývl. „Všechny slabiny v těchto krajinách byly nebo časem budou zneužity. Odhalíš zranitelnost a dřív nebo později do ní někdo zaryje meč. Nechci se chvástat, ale připadá mi, že jsem na to přišel výrazně dřív než většina ostatních tady." Zasmál se. „Ale víš, co se říká..." „Co se říká?" Odhalil zuby v příliš dravém výrazu, než aby to bylo vstřícné gesto. „Slova proroků jsou psána na zdech metra." /nebo Wilbur se po svém oživení setkává s Quackitym v Las Nevadas. Jsou jako dvě strany jedné mince - oba si nesou své jizvy, oba se potřebují dostat do Pandořiny kobky. Quackity odhaluje Wilburovi svou prohranou sázku s ďáblem a uzavírá s ním oboustranně prospěšnou dohodu.