Cítila jsem, jak mi z břicha vytéká teplá a lepkavá rudá tekutina. Krev. Teď byste čekali, že uvidím bílé světlo. Tak to se mýlíte. Na to jsem dopustila až moc hříchů. Najednou jsem se vznášela nad svým tělem. I s prostřeleným břichem jsem pořád vypadala jako kus. Místo bílého světla a boha jsem uviděla rudé světlo a oheň. Znovu jsem se ušklíbla. Peklo, těš se na mě... Upozornění: TATO POVÍDKA BUDE VE VĚTŠINĚ KAPITOL POPISOVAT DOPODROBNA BRUTÁLNÍ ČINY. JEN PRO SILNÉ NÁTURY!