Příběh se odehrává roku 2016 v Bratislavě, ale pokračuje až do součastnosti. V příběhu se objevují 15+ scény, drogy a násilí. 1.7.2024 - 20 000 přečtení 🥹 21.7.2024 - 2. #presidentofsexico 11.8.2024 - 27. #stein27 11.8.2024 - 40 000 přečtení 💞 16.8.2024 - 21. #stein27 17.8.2024 - 19. #stein27 26.9.2024 - 13. #stein27 10.11.2024 - 50 000 přečtení. ❤️ 23.4.2024 - 29.7.2024💗 /ff Stein27

2 osamělé duše,které se našli

Osumnáctileté Marii se v životě objevila hodně těžká překážka. Při autonehodě jí zemřela matka a ona se musí starat o svou malou šestiletou sestru Lauru. Před kterou utajuje svůj pláč, který se občas mění v hysterické záchvaty, které nezvládá ovládat. Vše se rázem změní, když jí do života vstoupí dvaceti jednaletý Petr, který se živí zpěvem. V jeho přítomnosti se cítí Mari v bezpečí a jedině on zvládá její záchvaty utišit. ,,Peťo?" Zamumlám mezi vzlyky. ,,Jsem tu." Uklidňuje mě ve svém náručí. ,,Už bude dobře." Dá mi pusu do vlasů. Když se uklidním podívám se mu do očí. ,,Děkuju, že jsi tu." Kňourám. Usměje se. Ten úsměv jsem u něj ještě neviděla. Utře mi slzy z tváří a vezme je do svých dlaní. ,,Miluju tě Mari. A budu tu pro tebe kdykoliv bude třeba." Co se, ale zvrtne v jejich vztahu ? Dozvíš se, když se začneš, tak do toho! ,,Dělám špatný věci, tak už mě kur*a přestaň milovat!" Řve. ,,Nemůžu!" Se slzami v očích pozoruju, jak mlčky stojí přede mou. Bez jakéhokoliv dalšího slova mě políbí. Poslední, co umírá je naděje. Pokud miluješ Steina jsi tu správně. Jelikož v tomto příběhu jsou propojené jeho texty z písní. V příběhu se vyskytují drogy, alkohol a vulgarismy. # 2 - petr {18.6.2020}

Proste si to přečti🖤🌻🖤

„nikdy jsem tu nikoho neviděl" ozve se hlas za mnou a já se rychle otočím „nikdy jsem tě neviděl jsi nová?" usměje se na mě blonďák...

Mariana se zase sejde po třech letech s nejlepším kamarádem, představí jí jeho partu, vznikne z toho láska?💛 Mohou se tu objevit Násilné, Vulgární a Sexuální scény 1. V stein27🔐 1. V dorian🔐

Jsem Tereza Tichá a je mi devatenáct let. Pocházím z Bratislavy. Nyní žiju v Brně. Mám rozvedené rodiče. Táta pochází z Brna a maminka z Bratislavy. Mám jen jednoho sourozence a to staršího bratra Nikolase. Když mám volno či prázdniny, tak jezdím za maminkou a bráchou. Bydlím u táty kterého nesnáším, jen kvůli škole. Letos budu maturovat ze sociální činnosti a pak vypadnu. Jenže do života mi přijde on... Začátek 20.5 2024 Konec 10.10. 2024

Viktorii se už od samotného rána děje samé neštěstí. Přijde o práci, a myslí si že den nemůže být horší. Doslova se jí rozpadne život po té, co uvidí svého přítele Adama, který je zaneprázdněný líbáním neznámé slečny. Viktorie se utápí ve smutku. Jako osobního terapeuta, za kterého nemusí platit jí dělá její nejlepší kamarádka Olivie.

,,Uhádl jsi to, jsem šlapka." Bože. Co jsem to řekla? Fajn Magi, zvedej se. ,,Wow." Vyjde z něj celkem ohromeně. ,,Ale ne taková jaká si myslíš." Snažím se to zachránit. ,,Myslím tím, osobní šlapka. Chápeš? Ne, že dávám každému." Tak to jsem fakt nezachránila. ,,Jakože... By jsi byla moje čubka, jenom moje, dělal bych si s tebou co bych chtěl, ale musel bych tě i živit?" zkonstatuje. ,,Jo, tak nějak. A nechat mě u sebe bydlet." Kývnu. ,,Co všechno si necháš líbit?" Pokračuje dál v tom hrozném tématu. ,,Proč tě to zajímá?" Nechápavě ze sebe vydám. Ptá se na to holky, která se s klukem nedržela ani za ruku.... ------------ ,,Tu sukni si nech." Rozlehne se jeho hlas v místnosti, když jsem své ruce přesouvala k lemu sukně. Spustím ja zpátky podél těla. ,,Jsi krásná, pojď ke mně." Opře se rukama za sebou a při pohledu na mě si kouše ret. To mi dodá trochu sebevědomí. Dojdu k němu a sednu si mu obkročmo na klín. Své ruce přesune na můj zadek a znova mě políbí. Shodí nás oba tak, že na něm ležím. Co mam sakra dělat? Pomaličku si na něj sednu. ,,J-Já...." Odmlčím se. ,,Co se děje?" Nechápavě se na mě podívá, ale když vidí můj nervózní pohled, tak nasucho polkne. ,,Ty jsi... Bože můj," Shodí mě ze sebe a též si sedne. ,,Kolik ti je kurva?" ,,Devatenáct." Sedmnáct. ,,I to je dost málo." Odfrkne si a dá si polštář do svého klína, aby zakryl svého stojáka. ---- Každý v jejím okolí, kdo měl u sebe pětistovku, ji ihned utratil za cigarety, knížky nebo alkohol. Ona si to šetřila, ne aby si koupila nějakou věc, ale šetřila na chvíli, kdy nevěděla, kdy jí v hlavě přepne a bude chtít utéct. A že si to šetřila už od základky. Ten, ke komu utíkala, jí viděl jako panenku. Jako hračku, kterou držel v ruce a otáčel si jí, prohlížel ze všech stran, hledal chyby, koukal na její křivky, oči, nedokonalý n

"Nenávidím tě." - "Tak proč se mě pořád dotýkáš?" Maria nastoupí na praxi do firmy, která zastupuje rapové umělce. Čekala chaos a spoustu nových zážitků, ale nečekala jeho. Petra Adámka. Potetovaný, chladný, ale tak krásný. Byl to muž, který ji od prvního dne nenávidí - a ona jeho. Jenže mezi nenávistí a vášní je zatraceně tenká hranice. Stačí jeden dotek, jedna hádka, jeden pohled v šatně, který trvá o pár vteřin déle, a všechno se najednou mění. Z nenávisti se stává něco víc - tajné noci, kradené polibky, nevyřčená přiznání. Láska, bolest, tajemství a strach. Dva lidé, kteří si nepatří - ale stejně se pořád vracejí jeden k druhému. Je láska silnější než strach, nebo se oba utopí v tom, co nikdy neměli cítit? instagram: @/prokletybasnik.maria