Všichni známe příběh Deseti malých černoušků. Víme, proč se vrah rozhodl vraždit tak, jak vraždil - v duchu dětské říkanky. Co když se ovšem najde kdosi stejného smýšlení jako vrah v románu a rozhodne se přinést světu spravedlnost tam, kde jí jinak docíleno být nemůže, a nechá se inspirovat právě románem Královny detektivek Agathy Christie? Deset lidí, kteří se neznali, se během zimy ke konci osmdesátých let setká v penzionu v Alpách: Franziska Schulzová, dědička mění šéfa velké německé firmy; Henry Smith, anglický veterán z druhé světové války; Isabella Rossiová, italská modelka; Tobias Fischer, německý policista na odpočinku; Pierre Côte, Francouz s pochybnou minulostí; Godzisłav Vencweiski, polský vědec; Giulia Caporasová, italská učitelka; Molly Thomasová, anglická doktorka; Anna a Marco Fabbrovi, kuchaři zaměstnaní v penzionu. Koho z nich potká stejný osud jako postavy v románu Agathy Christie a kdo všechno má svá malá tajemství, která tají před zákonem?

(Korekce proběhne až nebudu línej. Opravené části budou označeny hvězdičkou ☆, cause je to fakt estetické. Omlouvám se za rozházený chaotický děj, cucal jsem si ho z prstu bez osnovy. Zaměřte se na nadherne jazykové prvky a velmi vtipné vtipy idk uwu) Isaac Lee Verity je muž, který má na všechno odpověď. Alespoň dokud se otázka netýká toho, proč právě on vyvolal starověkého boha chaosu. Psal se rok 2780, kdy zaprášené legendy o prastarých bozích sloužily leda tak archeologům jako materiál pro nudné intergalaktické přednášky. Isaac, vědec se slabostí pro tajemné jeskyně a ještě tajemnější krystaly, to ale dokázal změnit. Jedním neopatrným pohybem ruky totiž probudil vědomí boha, který zničil svou vlastní realitu. Výsledek tohoto setkání? Isaac se zapsal do historie jako ten, kdo zapečetil boha - i sám sebe - do krystalu. Tři roky klidu a míru. Až do chvíle, kdy se na scéně objevil jeho bratr, kterému koncept „neotevírej to, co bylo navždy uzamčeno" připadal spíš jako výzva než varování. Nyní Isaac stojí tváří v tvář chaotickému božstvu podruhé, a tentokrát se realita nejen hroutí, ale rovnou mizí ve spirále vesmírné absurdity. 76 488 slov Tw pro vybuchující mozky, mrtvý lidi a abusive vztahy, jujky. Also again, i lost můj děj on the way, takže je to mírně chaotické a nějak sem losnul i paragrafy a fr se mi to nechce opravovat, sorry.

Tábor Zářící hvězda pro zlobivé děti a dospívající zdánlivě nabízí klidné prostředí, kde se problémoví mladí během necelých tří týdnů uklidní, a kde je jim poskytnuta možnost najít sami sebe a to, co by je skutečně bavilo a odvedlo je to tak od touhy neustále dělat problémy. Hlavním cílem tábora není mladé nezbedníky vychovávat, ale pomoct jim najít si zájmy a koníčky, díky kterým se budou moct realizovat i bez lotrovin a vyhledávání problémů...Tábor nabízí možnost vyzkoušet si různé sporty, kreslení, divadlo, tanec, hru na hudební nástroje, ruční práce, tvůrčí psaní i jazykové lekce. Do toho klidné prostředí v přírodě a spoustu skvělého programu... Po opakovaných rvačkách a napadání spolužáků sem z vůle rodičů míří i patnáctiletá Ela. A velice brzy zjišťuje, že zatímco přes den je tábor pozitivním místem, kde se člověk může realizovat, najít sám sebe a získat druhou šanci začít lépe, přes noc se stává hotovou přehlídkou hrůz, často daleko za hranicí reality, etiky a zákona. A zvláštní Klement, přezdívaný Kasper se schopností ovládat mysl a činy druhých Elu chvílemi děsí stejně, jako táborové legendy. Násilí, okultismus, zneužívání a manipulace ze strany některých vedoucích a některých táborníků se s každým západem slunce stupňuje, a brzy to bude kdo z koho...Ela bude mít co dělat, aby vyvázla se zdravým rozumem.

Co kdybych vám řekla, že fantasie je vaším největším nepřítelem? Že vaše sny a hlavně přání vás mohou zabít? Země už není, co bývala. Teď je to pustý, zničený a nebezpečný svět. Proč? Protože všechno, co si přejete, se může stát skutečností. Že to musí být skvělé? Omyl. Je to to nejhorší, co nás mohlo potkat. Lidská fantazie nemá meze. A to je ten největší problém. Jsem Arryn Wishans a jsem Jediná bez přání. #1 v kategorii apokalypsa #1 v kategorii přání #2 v kategorii Sci-fi #2 v kategorii skupina #2 v kategorii mysl #3 v kategorii překvapení #4 v kategorii fantazie Strašně moc Vám za taková umístění děkuji! Jsem moc ráda, že moje povídky čtete a líbí se Vám. ❤️

Probudil se do naprosté tmy a hrozného hluku. Vyskočil na nohy, když se kolem něj ozval zvuk podobný siréně. Místo, v němž se nacházel, se pohybovalo neskutečnou rychlostí směrem vzhůru. Spadl na zadek a ucítil pod sebou zvláštní kovový povrch. Chytil si hlavu v dlaních a pokoušel se přemýšlet. Ale v hlavě měl prázdno. Z nějakého zvláštního důvodu ho to ani nefrustrovalo. Asi po půl hodině se prostor konečně zastavil. Chvíli se nedělo nic, ale pak se nad ním začal otevírat pruh světla, který ho naprosto oslepil. Dolehl k němu šum několika desítek hlasů. Všechny se zdály být chlapecké. Někdo k němu hodil provaz, jehož se zachytil, a začali ho táhnout ven. Rozplácl se na trávě, obklopen partou pár desítek kluků v jeho věku a posměšně si ho měřili. "Ahoj, bažo," klekl si k němu jeden chlapec. "Vítej v Placu." © James Dashner | Rick Riordan | Hyakume