Povídka se pokouší napodobit náměty Sapkowskeho sbírky Poslední přání, přičemž nezapomíná ani na herní mechaniky Divokého honu. Inspiruje se pohádkou O dvanácti měsíčkách, přetváří ji a umísťuje do nelítostného Zaklínačského světa. Tomu se říká: Z bláta do louže. Sotva se Geralt jedné žádostivé čarodějky zbavil, osud mu do cesty posměšně přivál další. Okouzlující Triss Ranuncul ovšem kromě jeho společnosti ocení i zručnost s mečem... Černý les totiž nevydá své poklady lacino a na dřevorubce - těžící takzvané angrenské zlato, po němž král Foltest mimořádně pase - posílá nejrůznější stvůry. Přinejmenším to tvrdí velitel tamní posádky, kterému se zaklínačova přítomnost poblíž vyslankyně vůbec nelíbí a využije sebemalichernější záminku, aby se mohl domnělého soka v lásce alespoň na chvíli zbavit.

Povídka se pokouší napodobit náměty Sapkowskeho sbírky Poslední přání, přičemž nezapomíná ani na herní mechaniky Divokého honu. Inspiruje se pohádkou o Šípkové Růžence, přetváří ji a umísťuje do nelítostného Zaklínačského světa. Geralt prchá od Yennefer, už má Vengerbergu plné zuby a ujíždí vstříc svobodě. Nedostane se však daleko, aniž by ho nepotkalo nějaké další dobrodružství a lidé si nežádali jeho služeb. Do cesty se mu připlete mladý šlechtic a zarostlé ruiny, jež ve svých útrobách údajně vězní zakletou urozenou krásku. Tahle výprava nejspíš nebude procházka růžovým sadem - už jen pro to, že kol zdí se nevinou růže, ale šlahouny archespory...

Krátká, humorná povídka ze světa Zaklínače v několika kapitolách nabízí pohled na dvě oblíbené postavy, zaklínače Geralta a barda Marigolda, skrze prožitek neznámé osoby v podobě náhodného dobrodružství za jejich společnosti. Záhadná osoba se probouzí uprostřed lesa, sama a bez vzpomínek na předchozí události. Noc se blíží a s ní i možná nebezpečí. Geralt a jeho nový společník Marigold se jako náhodou Osudu nachází ve stejné části lesa, a protože nemají nic lepšího na práci a oba jsou nefalšovaní dobráci od kosti, po střetu s tajemnou nalezenkyní uznají za nejlepší pomoci ji jak s bezprostředním přežitím, tak i do jisté míry s nalezením ztracených vzpomínek. Trojice tak společně tráví noc a následně se vydává se do nedalekého města, kde doufá v pomoc s neplánovaným úkolem. Příběh je inspirován téměř zcela seriálem Zaklínač (The Witcher, 2019), vyjma všeho, co mi na něm vadí, tudíž opraveno a doplněno lepším. Knihy, které jsem četla před dlouhými lety, si nevybavuji natolik, abych povídku dokázala sepsat podle nich, a hry mě teprve čekají, jako již několik dlouhých měsíců, tudíž čerpám primárně z vlastní fantazie a logického úsudku, samozřejmě okořeněno vášnivým srdcem zaujatého fanouška. Věřím, že Vás tímto malým pokladem pobavím a jako prvotinou ze světa Zaklínače i obstojím. P.S.: Jaskier je baby a Geralt zrovna tak, would kill for them, 10/10, honest uwu

Marigold je bard. Skvělý bard. Cestuje po světě po boku Bílého Vlka, zpívá se srdcem na jazyku. Všemi znán, všemi milován. Tedy, téměř všemi. I když málokdy zavře pusu, i Marigold má svá tajemství. Tajemství, o kterých Geralt nemá ani ponětí. Třeba to, že není tak úplně člověk.

||Geraskier FF|| Pneumatiky zaskřípěly v nuceném brzdění. První neobvyklost, které si Geralt toto brzké ráno všiml, byl bílý Ford Mustang záříc přímo na jeho placeném parkovacím místě. A nejen to. Přímo vedle květinářství, které hrdě vlastnil již devátým rokem se tyčilo nové tetovací studio s bílým nápisem "U Rozmarýnky a tymiánu" na tmavé výloze. Nepochybně důvod, proč právě nemůže zaparkovat před svým vlastním obchodem. To však ještě netušil, s kým přesně má co do činění. #1 v kategorii Witcher (4. 10. 2020) #5 v kategorii Zaklínač (5. 10. 2020) #44 v kategorii humor (23. 11. 2020)

Marigold toho měl dost. Věděl, že tohle je konec, jeho poslední cesta. Jeho srdce by se nikdy nedokázalo uzdravit po zranění tak hlubokém. Kdyby byl člověkem? Možná. Na svých cestách potkal spousty lidí se zlomeným srdcem. Někteří zemřeli, ale většina jich žila dál. Obdivoval tu odolnost, vůli držet se života všemi silami, i když ztratili to nejdůležitější. Ale Marigold nebyl člověk a když přišel jeho čas, sundal si boty a odešel, jak mu bylo souzeno. Jak to dělá každý jednorožec, když ztratí svoji lásku. - Neboli: Po událostech na hoře Marigold ví, že zemře. Nebojuje s tím. Ale když jej jeho poslední cesta přinese do Kaer Morhen, zaklínači a jisté dítě překvapení jej neplánují nechat jít jenom proto, že Geralt něco podělal. - Toto je překlad mého vlastního příběhu, který v anglickém originále najdete jak na mém stejnojmenném AO3 profilu, tak tady na wattu. Pro lidi, kteří na witcher příběh v tomhle stylu narazili poprvé, musím přidat upozornění, že u postav často mixuju jejich seriálové, knižní i herní stránky a děj, který navazuje na šestou epizodu seriálové verze, se potom rozbíhá svým vlastním směrem. Jinak tohle je prakticky hlavně směsice angstu a feels, takže jestli to není váš šálek čaje, tak můžete omrknout má jiná díla, neb fanfikce používám jako způsob emočního ventilování. Jinak přeji příjemné počtení!

Geralt z Rivie. Řezník z Blavikenu. Takto známé bělovlasého zaklínače. Ovšem jaký byl jeho život od dětství? Co si prožíval na Kaer Morhen, než se z něj stal muž, kterého známé dnes? Jak se popasoval s úkoly, které mu dával jeho učitel Vesemir? Jak se z něj stal zaklínač. Cover dělán @Monii3155. Opravdu moc děkuji.

Hana je mladá dívka žijící se svým otcem na skromném statku. Je tomu deset let, co zbyli pouze dva na celé stavení. Deset let, co zvláštní muž odvedl jejího mladšího brášku, aniž s tím mohla cokoli dělat. Po celou tu dobu se jí zdá jedna a ta samá noční můra, která se ovšem začne měnit. A se změnami jejích snů přichází i šepot lidí o lidech, kteří si říkají zaklínači. Hana nemá nejmenší tušení, kdo takoví zaklínači jsou, co dělají, či zda jsou nebezpeční. Stačí ji pouhé povídačky o tom, jak vypadají a že se jejich popis velmi shoduje se vzhledem muže, který odvedl jejího bratříčka. Nic už ji nedokáže zastavit v tom, aby se vydala na cestu plnou dobrodružství i nebezpečí, aniž by věděla, jakým vzácným darem oplývá...

Fan fiction na motivy díla A. Sapkowského.

Ve tmě slyšel jen svůj dech a hluk bouře venku. Potemnělý pokoj se zdál prázdný, ale Ecthelion věděl, že není. Něco ho pozorovalo. Cítil na sobě nepřátelský pohled. V rohu pokoje, v temném koutě se cosi pohnulo. Sáhl po dýce a napřáhl zbraň před sebe. Pomalu začal couvat. Věděl, že pokud udělá chybu, pokud tu věc vyplaší, ukáže jí svou slabinu, bude ho to stát život. Konečně nahmatal chladný kov. Klika povolovala jen ztěžka, jakoby ho i ty hloupé dveře chtěly uvěznit vevnitř. Jakoby celý dům ožil. Vší silou dveře otevřel a vyběhl na ztichlou chodbu. Zabouchl za sebou a vydechl úlevou. Teď už alespoň věděl, kterému pokoji se příště vyhnout.