Pocit, že na tomhle světě nemáte místo, že vše je proti vám, že vlastně nevidíte smysl v ničem, postihl každého z nás, ať už jednou nebo víckrát, ať už na pár minut nebo na více dnů. Ale jsou tu lidé, kteří ho zažívají permanentně, kteří se sotva plahočí světem, s pocitem, že tu pro ně není místo, že beztak nic nebude takové, aby byli spokojení. Ať jsou to vysoké nároky nebo negativní pohled, možná i lidé a prostředí, někteří z nás to tak mají. Elizabeth, mladá dívka, jejíž život jí přestal dávno dávat smysl, nabalila se na ní spousta zlých věcí, ale ona nemůžu odejít, protože ji tu někdo drží. Ne že by snad měla až tak zlý život, jen měla zlé myšlenky. Ale přes to, co cítila, na co myslela, nedokázala se rozloučit s jedním člověkem, který ve finále ani nevěděl, že existuje. Michael Clifford, člen slavné skupiny, kterého poznávali po celém světě. O něm měla Elizabeth pocit, že mu není lhostejná, že kdyby věděl, jak se cítila, objal by ji a šeptal utěšující slova do doby, než by jim opravdu začala věřit. Pomohl by jí zvednout se zpátky na nohy a objevit krásu světa. Jenže ani nevěděl, že existuje. A když měla příležitost mu poslat zprávy, udělala to. Psala mu, co se jí hodí hlavou, nechávala ho nahlédnout do svého života, říkala mu všechno, ať to stálo, co to stálo. Byla smířená s tím, že si to nikdy nepřečte, ale v hlouby duše si nepřála nic jiného, než právě tohle. ___ Příběh je psaný formou zpráv

Sneaking glances in the hallway shouldn't have been difficult but every time she saw him, she felt as if her world was crumbling at her feet.

❝boys like him don't fall in love with sad girls.❞

Book filled with nothing but Michael Smut ;-)

Summer Pieterseová má za sebou těžký rok a komplikovanou minulost. Vrací se na střední, kde prožívala nejšťastnější dny svého života, jenže nikdo z jejích bývalých kamarádů ji nevítá s otevřenou náručí. Jediný, kdo ji neodsuzuje, je školní outsider Michael Clifford. Jak vám vlastně minulost může zkomplikovat budoucnost? "Někteří lidé tě nikdy nepřijmou takového, jakým jsi teď. Vždy pro ně budeš tím, kým jsi byl."

"Tohle už mi nikdy nedělej!" obejmul mě. "Už se to nikdy nestane," usmála jsem se a zavrtala hlavu do jeho ramena.

Můj život se obrátil vzhůru nohama v momentě, kdy jsem ho poznala. A pak se otočil o 180 stupňů, když jsem ho poznala doopravdy. Život člověku hází klacky pod nohy a on se musí naučit, jak je přeskakovat dřív, než ho srazí dolů. S milovaným člověkem je život vždy o něco jednodušší, ale co když Vám osud do cesty přivede něco, co tohle všechno zničí? *** „Víš, co to znamená?" zamumlal tiše, tak, jak mu hlas stačil a zvednul pohled ke mně, vjímala se v nich spousta emocí. Bolest, odpuštění, touha, svoboda. „Že už ti konečně můžu říct, bez toho aniž by to nebylo správné, jak moc tě miluju?" Usmála jsem se nevinně a on na mě šokovaně vyvalil oči a pak se mu na tváři postupně začal formovat obrovský úsměv, který mi vyrazil dech a nečekal na nic jiného, za týl si mě přitáhl k sobě a pevně spojil naše rty, na hodně dlouho. „Taky tě miluju, Sue, strašně moc," zamumlal, když se naše rty na vteřinu odtrhly a pak zase srazily, v neutichající bouři našich pocitů a lásky, která byla hmatatelně přítomna.

"You fixed me, Riley" Michael said, green eyes sparkling in the moonlight "I need this. I need you. Forget everyone else. Be mine tonight"

Každý má nějaké přání. Někdy se přání splní a někdy se ne. Michael má jedno přání. Přeje si mluvit.