Julie byla vždy stydlivý typ dívky. Její svět se ale změní, jakmile objeví wattpad, populární ebook komunitu. Stane se na něm závislá, dokonce začne publikovat vlastní příběhy. Ale jsou přátelé, fanoušci a hlasy vše, co na těchto stránkách získá? Nebo je možné tu najít i lásku?

Zápisky tuláka, který hledá slova. Slova, která by popsala, co se s ním děje. Slova, která by nazvala stavy, pocity, emoce, se kterými se běžně setkáváme, ale jemu jsou cizí. Slova, která by mu konečně přinesla svobodu. (dílo vzniklo díky roční výzvě Prociť to od @Junitka)

Trailer na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=3Qm_RrlBU88 Co kdybyste se jednoho rána probudili a u Vás doma by bylo několik cizích lidí, kteří by Vás měli někam odvézt? A co kdyby je v tom Vaši rodiče podporovali? A Vy byste byli svázáni a odvezeni na místo, kde takových, jako jste Vy, jsou stovky? To se stalo jedenáctileté Fyn, která se zničeho nic ocitla ve škole, o které není nikde ani zmínka a která se specializuje na určitý typ vzdělání. Tresty jsou zde na denním pořádku, spousta studentů se nedožije své první zakázky a přátelství Vás může někdy stát i život... Katrinity a Bris Vyrazil ven a já ho následovala, přešli jsme plac, na kterém jsme toho rána všichni stáli a poté prošli kolem několika menších budov, které se ukázaly být tělocvičnami a posilovnami. Zastavili jsme, když mě dovedl až úplně dozadu, co nejdále od hlavní budovy, kde mi z výjevu, který se mi naskytl, spadla brada. Přede mnou se rozprostírala ohromná travnatá plocha, po které pobíhaly skupinky lidí, nebo jen stály v kruzích a napodobovaly své učitele. Scott si všiml mého tupě užaslého výrazu a usmál se. Poté si přede mě stoupl, roztáhl ruce a jakoby slavnostně pronesl: „Vítej na místě, kde necháš pot, krev a pravděpodobně svou lidskost."

Po delší pauze jsem se rozhodla znovu přihlásit na Wattpad, a abych byla naprosto upřímná, občas jsem se nestačila divit. Klišé, pravopisné chyby, všude samý bad boy a good girl, a ani to vyhledávání tu nefunguje. V takové situaci můžete udělat dvě věci - buď se opět odhlásit, nebo vyhodit z okna poslední zbytky svojí důstojnosti a napsat jednu z těch otravných knih na téma "Wattpad vlastně není zas tak dobrý". A já jsem samozřejmě zvolila tu druhou možnost. Varování: Autorka má sklony k aroganci, sarkasmu a používání černého humoru, ale nic z toho nemyslí vážně a nechce nikoho urazit - dokonce ani ty, na které si stěžuje. Dále se v kapitolách vyskytují vulgarismy a popkulturní narážky. Pokud se přes to zvládnete přenést, hezkou zábavu.

Každý o Micahovi řekne jenom jedno: ‚Ten kluk je prostě šťastlivec.' A není divu. Okouzlující kapitán hokejového mannschaftu neskóruje pouze na ledě, ale i u holek. Přesto má sám Micah pocit, že mu něco schází. Večírky už pro něj nejsou tak atraktivní jako dřív a k nelibému zjištění jeho samotného snad ani dívky. Všechno pak ovlivní seznámení s Riem, chlapcem z opačného konce škály popularity. Kolik toho bude muset Micah obětovat? ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° Nebudu sem psát 13+, nebo 15+, protože je mi jasné, že na tohle varování stejně nikdo nedá. Přesto chci dopředu upozornit, že se jedná o téma, které pro některé může být velmi citlivé. Proto bych byla ráda, kdyby si příběh přečetli lidé, kteří se na to opravdu cítí a které to nijak nepobouří.

Za sklem kavárny seděla dívka. A přesto, že sklo je průhledné, pro ni nebylo průhledné dostatečně. Příběh o tom, že neviditelnost je někdy nechtěný způsob, jak vyniknout.

„Byla krásná. Nevypadala jako modelky na módních časopisech nebo holky vyvěšené na billboardech po městě. Byla krásná jejím vlastním způsobem. Neměla zlaté vlasy zářící ve tmě. Její oči nebyly v odstínech té nejtmavší modři. Její úsměv nebyl dokonalý..., ale dokázal vám vybít duši z těla. Pokaždé, když se zasmála, usmála nebo jen pousmála, čas kolem se zastavil a jediné, co jste mohli vnímat, byl její, upřímností nabitý, úsměv. Vždy se na vás dívala, jako byste pro ni znamenali neskutečně mnoho, i když vás nemohla vystát, i když by vám nejraději zakroutila krkem, nedávala to najevo. S koncentrací viditelnou v jejích očích poslouchala každé vaše slovo a zajímala se. Jednoduše se o vás zajímala... starala. Byla krásná. Nejkrásnější. Ale nebyl tady nikdo, kdo by jí ukázal, jak nádherná ve skutečnosti je... až do jednoho okamžiku..."