Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

Rebeka, teď už Maya, musí začít znova. A to se vším všudy. S novou identitou přichází i nový život na novém místě, s novými lidmi a na okamžik se zdá, že ji už s otcem nebude nikdy nic spojovat. Krutá realita na sebe ovšem nenechává dlouho čekat a Maye připomíná všechny hrůzy, kterými si prošla, v podobě živých nočních můr. Probudit jí z nich se daří pouze psychiatrovi, který si rychle všímá, že vše nebude úplně tak, jak mu jeho klientka tvrdí. Právě díky němu zjišťuje, jak se věci opravdu mají: lidé se v dětství bojí příšer pod postelí a přesto si je do nich v dospělosti dobrovolně zvou. A ona toho není výjimkou.

Každý má nějaké tajemství; malé, velké, absurdní, tíživé... K malým tajnostem devatenáctileté Rosemary Walkerové patří její poměrně netradiční rituál: každou půlnoc pije kávu. Už několik let je jejím společníkem, na kterého nedá dopustit - zatímco ve dne povzbuzuje, v noci uspává. Je tu ovšem jedno další tajemství - velké, tíživé, pro některé absurdní - a tím je její boj s bulimií. Ta se ukazuje jako velice silný protivník, snad nepřemožitelný, hlavně když je na blízku zrcadlo. A přestože jsou jí přátelé a rodina oporou, tento boj začíná rychle prohrávat. Zdá se, že jediný, kdo jí může pomoci se zachránit, je její nevrlý učitel. KÁVA KAŽDÉ PŮLNOCI VYŠLA KNIŽNĚ. Zde je ukázka první kapitoly. Knihu je možné pořídit na www.canc.cz nebo ve všech dobrých knihkupectvích.