Jungkook je velmi oblíbený, ale přesto nemá kamarády, kterým by mohl věřit. Je to pro něho velmi frustrující, ale nevadí mu to. Zvykl si být sám a uzavírat svoje emoce uvnitř sebe. Nic jiného mu ani nezbývalo. Toto vše se má ale změnit. Tehdy objeví knihu, která mu pomůže. Udělá si kamaráda. Neví, však jak se jmenuje a ani jak vypadá. Neznámí kamarád mu tyto informace dá, ale jak může Jungkook vědět, že mu říka pravdu? Nikdy ho reálně a ani nijak jinak neviděl. Jediné co ví, je že se jmenuje Kim Taehyung. Údajně.

Tato kniha je zaměřena na různé sexuální orientace. Má za úkol je představit a seznámit vás s nimi. Také se zabývá dalšími tématy tomuto podobnými- např. komunitou LGBT+ (hlavně historií), různorodostí pohlaví, způsoby lásky, rozdílnými životními styly a sexuálními preferencemi. Kniha obsahuje i rozhovory s lidmi spadajícími do LGBT+ spektra. Za cover děkuji @FemmeFragile Tuto knihu najdete i na Instagramu jako Vsechny_barvy_duhy. Odkaz najdete i u mě na profilu.

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

„Co tu děláš?" Kolem uší mu proletěl známý hluboký hlas. Jungkook se ani nemusel otáčet, aby periferním viděním zaregistroval zlatoočku se stříbrnými vlnitými vlasy, jež mu ledabyle padaly do čela. „Sedím," odpověděl mu s nehranou lhostejností, aniž by věnoval energii úvahám, jak se sem ten podivný kluk dostal a proč na něj vůbec mluví. „Proč?" Jeho otázky začínaly být otravné. „Čekám na smrt," odpověděl znovu, tentokrát se však i lhostejnost schovala za mrazivou ostrost vypuštěných slov. Nastalo ticho, stříbrnovlasý na to zřejmě neměl co říct. Jungkook už začal doufat, že jej touto odpovědí odstrašil a on odejde, k vlastnímu údivu se však Kim usadil na kolejnici těsně vedle něj. Nohy křížem, na rtech milý úsměv. „Budu čekat s tebou," objasnil mu a taktéž se zahleděl do neurčitého bodu v dáli. - Upozornění: • romantický vztah mezi dvěma muži • vulgarismy • šikana • téma deprese, smrti, násilí a posttraumatického stavu Fan fiction: j.jk × k.th [FF AU] ©ANythinGEL2018 / přepsáno ©ANythinGEL2022

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Měl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak snadné je ji zlomit, zničit, rozcupovat na kousky. Jenže jsem si neuvědomil, že i ta nejkřehčí růže má trny. Nečekal jsem to... chtěl... chtěl jsem ublížit jen tobě. Ty trny se mi však zaryly hluboko, hluboko do mého srdce a mě bolí každý nádech víc a víc...

"Když proti nim nemůžeš bojovat, přidej se k nim," povzdych opustil jeho ústa spolu s hořkými slovy. Prsty zavřel zrcadlo, v němž měl uschované některé ze svých osobních věcí a zahleděl se na svůj odraz. Oči bez života, pod nimiž se skvěly výrazné tmavé kruhy z nevyspání, bledá pokožka a rty stažené do úzké linky. Byl čas začít další z mnoha a mnoha dní, které se mu již před dávnou dobou začaly slévat v jeden jediný, každý vypadající zcela identicky - Vstát, přichystat se a po zbytek dne sloužit někomu, koho z celého svého srdce nenávidí. Chodbami rozlehlého sídla se rozneslo otevření a zavření dveří, následované kroky mířícími dolů po širokém schodišti vedoucím do foyer. * Ve světě ovládaném krvelačnými bestiemi již není bezpečno. Avšak navzdory tomu, jak jen může lidská bytost nenávidět stvoření, která mu během krátkého života dokázala již tolik ublížit, co může v krizi udělat jiného, než zatnout zuby a začít kráčet po jejich boku? A tak, s hořce pravdivými slovy svého přítele: "Když proti nim nemůžeš bojovat, přidej se k nim", vypálenými do paměti, vydal sebe samého na milost či nemilost tomu, čím opovrhuje ze všeho nejvíce. ~ Příběh je částečně inspirován mangou Tokyo Ghoul ~ ~ Za nový, úžasný a dechberoucí cover převelice děkuji té milé, dokonalé slečně. Ty víš, že ano? :D ^^ ~

Jiminovi vždycky přišly všechny ty příběhy o stalkerech absurdní a nereálné. Tedy dokud se mu jeden nepověsil na paty a on poznal, že tohle je až příliš opravdové. ___ „Věříš mi?" ||Doporučení 15+|| (vulgarizmy, nelegální činnosti, násilí, angst, sexuální narážky/obsah...) Začátek: 1/5/18 Přepis: 20/1/20 Konec: ?

!!! Varování !!! Můžou se objevit sexuální scény mezi muži!!! (Pf! Žádný že můžou :D Budou tam!!) Jde o RPGčko. Mým spolu-autorem je @Touru-sama. Tak mu poděkujte :D Je to fajn kluk! Přidávat kapitoly rozhodně nebudu každý den ale dvakrát/třikrát do týdne by to i šlo. :) záleží ale hlavně na tom, kolik nashromáždím textu. :3 Myslím, že zde bych zvládl i těch 1000 až 1500 slov na kapitolu ale pokud budu chtít být hajzl, můžu to kvůli napínavé části useknout i dřív... a nebo později :D

Začíná to "Ahoj." Končí to "Zobrazeno." Start: 1/4/17 End: 9/5/17