Jungkook je velmi oblíbený, ale přesto nemá kamarády, kterým by mohl věřit. Je to pro něho velmi frustrující, ale nevadí mu to. Zvykl si být sám a uzavírat svoje emoce uvnitř sebe. Nic jiného mu ani nezbývalo. Toto vše se má ale změnit. Tehdy objeví knihu, která mu pomůže. Udělá si kamaráda. Neví, však jak se jmenuje...
Tato kniha je zaměřena na různé sexuální orientace. Má za úkol je představit a seznámit vás s nimi. Také se zabývá dalšími tématy tomuto podobnými- např. komunitou LGBT+ (hlavně historií), různorodostí pohlaví, způsoby lásky, rozdílnými životními styly a sexuálními preferencemi. Kniha obsahuje i rozhovory s lidmi spa...
❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019
„Co tu děláš?" Kolem uší mu proletěl známý hluboký hlas. Jungkook se ani nemusel otáčet, aby periferním viděním zaregistroval zlatoočku se stříbrnými vlnitými vlasy, jež mu ledabyle padaly do čela. „Sedím," odpověděl mu s nehranou lhostejností, aniž by věnoval energii úvahám, jak se sem ten podivný kluk dostal a proč...
„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl s...
Měl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak snadné je ji zlomit, zničit, rozcupovat na kousky. Jenže jsem si neu...
"Když proti nim nemůžeš bojovat, přidej se k nim," povzdych opustil jeho ústa spolu s hořkými slovy. Prsty zavřel zrcadlo, v němž měl uschované některé ze svých osobních věcí a zahleděl se na svůj odraz. Oči bez života, pod nimiž se skvěly výrazné tmavé kruhy z nevyspání, bledá pokožka a rty stažené do úzké linky. Byl...
Jiminovi vždycky přišly všechny ty příběhy o stalkerech absurdní a nereálné. Tedy dokud se mu jeden nepověsil na paty a on poznal, že tohle je až příliš opravdové. ___ „Věříš mi?" ||Doporučení 15+|| (vulgarizmy, nelegální činnosti, násilí, angst, sexuální narážky/obsah...) Začátek: 1/5/18 Přepis: 20/1/20 Konec: ?
!!! Varování !!! Můžou se objevit sexuální scény mezi muži!!! (Pf! Žádný že můžou :D Budou tam!!) Jde o RPGčko. Mým spolu-autorem je @Touru-sama. Tak mu poděkujte :D Je to fajn kluk! Přidávat kapitoly rozhodně nebudu každý den ale dvakrát/třikrát do týdne by to i šlo. :) záleží ale hlavně na tom, kolik nashromáždím...
Na Zemi panovala panika. Lidé utíkali, nikdo nejprve netušil, co se dělo. Až později jim došlo, že člověk, jako takový, už nebyl vládce planety. Začali ji ovládat nemrtvá monstra, která byla dříve lidmi, ale porazil je ten nejděsivější virus, který kdy člověk uměle vytvořil.
„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za...
❝Vím, že by moje první pusa měla být od nějaké holky, ale chci, aby jsi to byl ty, Isaacu.❞
„A hele, chceš ty mě vůbec vojet nebo se akorát vykecávat? Já ti to klidně pak povykládám, na co všecko jsem ujetej. Třeba u těch rohlíčků, víš co." | frerard |
ja nevim mne se nechce nic vymyslet, az neco vymyslim tak to sem napisu, zkratka treti a posledni dil vasi oblibene deprese!! na ktery mam jen velmi minimalne vymysleny dej lol this gon b fun
[Frerard] × We're all stars now in the dope show × sequel ke Coma White, bez toho to zřejmě nebude dávat smysl
((Tohle tady nechávám více méně z nostalgie, pokud jste tu nově a náhodou si ode mě chcete něco přečíst, tak ať je to cokoliv jinýho než tohle, thanks)) Nizozemí, rok 1943. Kolem zuří válka a celé rodiny odvážejí staré dodávky do míst, kde se slovo Bůh mění na abstraktní pojem v každém slova smyslu, pomalu bledne, až...
Přál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.
