Zmateně se rozhlédl a uviděl ho stát zády k autu. Měl šanci utéct. Byla tma, kdyby si dával pozor, nemusel by si ho všimnout. Tiše otevřel dveře auta a vyskočil ven. Chtěl se rozběhnout pryč, jenže po prvním kroku spadl na tvrdou zem. ,,Hej! Co si myslíš že děláš?!". Hned věděl že je zle. Strachy se celý schoulil a rukama si zakryl hlavu ,,O-omlouvám se! Prosím odpusťte mi to!" vykřikl téměř hystericky. On se na něj překvapeně podíval, bo byl jeho reakcí překvapený. Dřepl si před něj a dal mu ruce od obličeje. ,,Opatrně, mohl jsi spadnout na hlavu" •°•°•°•°•° ‼️ Warning ‼️ ~ Jedná se pouze o fanfikci ~ Yaoi content ~ Smut warning 🔞

,,Tanjiro?" ,,Ano?" ,,Říkal jsi, že ti démon vyvraždil skoro celou rodinu... Já jsem kvůli své amnézii na svou rodinu zapomněl... Ale protože jsem tady, znamená to, že nejspíš zemřeli... Proč nejsem smutný, když vím, že mi rodina umřela, nebo mě opustila?"

,,Aaa, Tanjiro zase kouká na svou lásku...." ,,To není pravda!" ,,Zase ten kluk z nižšího ročníku?" ,,Nechceš za ním prostě jít a zeptat se ho na jméno? Nebo jestli by s tebou nechtěl jít ven." ,,To v žádném případě! Bude trapné když mi řekne ne!" ,,A pozorovat ho potají trapné není?" ,,To bolelo..."

,,Řekni prosím, kdo jsi, kdo je ten černovlasý muž, kde to jsem a co se tu sakra děje?" Zeptal se prosebně. Chlapec zavrtěl hlavou a sklopil pohled k zemi. Tanjiro si povzdechl ,,Proč mi to nemůžeš-" ,,Nemluv už, nebo nás oba zabije"

"... Vzpomínáš si?" "Ne..."

Představte si, že by vám nejbližší člověk ve vašem životě onemocněl nevyléčitelnou nemocí. Léčba by však byla příliš nákladná a vaše rodina na ni nemá dostatek financí. Co byste udělali? Většina by to vzdala, ale najdou se i takoví, kteří by pro své blízké zabíjeli...