Ona... je to ta nejobávanější mafiánka ve městě. On... je to ten nejobávanější mafián ve městě. A jdou si navzájem po krku. Dva gangy, avšak jen jeden může vyhrát tuhle nebezpečnou válku mafiánů. Gang Die a gang Revenge. Jejího jména se každý bojí... Nikdo nechce zažít den, kdy před sebou uvidí dívku celou v černém s blonďatými vlasy a očima šedýma jako ocel. Avšak Kelly má každý rád, je to její usměvavé dvojče. Když jim bylo patnáct, mafie jim zabila rodiče. Byly u toho, když umírali, skočili před svoje dcery, když je chtěli kvůli nim zabít a Kassidy se rozhodla, že najde jejich vraha a potom je pomstí... #1 in Action! Díky moc, mafiáni! ♥♥♥♥

Píše se rok 1980. Červenec. A na Bradavické ošetřovně se narodí dvě děti. Neville Frank Longbottom a Terrese Anna Potterová. A nikdo na světě netuší, co těm dvěma život nachystá... www.facebook.com/TheStoryOfTerryPotter

Jmenuji se Kitza a tohle je můj deník. Jsem hianka a bydlím na Lopee. Sem si budu psát svoje zážitky. Já totiž ovládám víc než jen svůj obouruční meč! Abyste tuhle story pochopili, přečtěte si prosím také moji další povídku Niana.

Dvě dívky, jeden osud, který všichni znají. Snaží se vyznat ve světě plných lží, přetvářek a tajemství. A hlavně přežít... Buď spolu nebo proti sobě, mají vůbec šanci? A co jejich rodiče, jsou ještě stále naživu? PŘEJI HEZKÉ ČTENÍ :)

Pozor! Dračice vydala hrdelní zvuk a já se ohlédla nad sebe. To monstrum se řítilo přímo na mě. Rozevřelo tlamu, zařvalo a chystalo se vychrlit oheň. Chtěla jsem přidat, zmizet od něj jak nejrychleji to šlo, když do mě někdo narazil. Zamotaly se mi nohy a já sletěla na zem. Všechny části těla protestovaly a mou tvář zkřivila bolestná grimasa. Chtěla jsem se vyškrábat na nohy, když jsem zpozorovala oheň. Zakryla jsem si hlavu rukama a nemotorně se snažila dostat z dosahu nesnesitelného žáru. Křik. Srdcervoucí křik přímo vedle mě, drásal mé vnitrnosti. Zadržovala jsem slzy silou vůle a přála si, aby to konečně přestalo. Cítila jsem spálenou kůži a štípali mě z toho oči. Všechen křik na chvíli přestal a ozýval se jen řev toho monstra. Sundala jsem ruce z hlavy a pomalu se otočila. Dech se mi zadrhl v krku. Zoufale jsem se snažila nadechnout, ale výjev přede mnou mi to nedovoloval. "Keiro!" Svět není takový jak si ho vysnila, ale snaží se ho zlepšit - k lepšímu.

Začalo to. Po rukou se mi začalo něco plazit, nejdřív jsem se lekla, že je to had, ale mýlila jsem se. Bylo to něco chladivého a mokrého, co splývalo s mojí mokrou kůží. Myslela jsem, že umírám, protože bolest se začala stupňovat. Pohled zostřovat a začala jsem si uvědomovat co se děje. Na tvář, na čelo, na hruď, na ruce a na nohy mi dopadaly kapky deště. Pršelo. Z dálky se ozývaly hlasy volající o pomoc, křik, řev a cinkání mečů. Ty zvuky jakoby se ke mně přibližovaly, jakoby si hledaly cestu k mému vědomí. Probouzela jsem se. Protože bolest začínala být nesnesitelnou a kapky vody otravné. Vykřikla jsem, protože bolest si ke mně konečně našla cestu a začala útočit na moje nervy. Probudila mě.

Mé jméno je Manilla... Nevim kdo doopravdy jsem, ale nejsem jediná kdo to chce zjistit. Jediné co vim je, že má matka nebyla normální.