Její rudé oči svítily snad na míli daleko i přesto, že všude kolem ní ve vzduchu visela mlha. Kráčela temnou ulicí za úplňku vstříc své dnešní oběti. Kráčela pomalu a téměř neslyšitelně. Ve světlech pouličních lamp vypadala snad ještě krásněji než jindy. S jejími kaštanově hnědými vlasy dosahující do půlky ramen si pohrával vítr, který je v tomto ročním obdobím téměř samozřejmostí. Z očí jí tekly slané potůčky slz a v srdci cítila jen prázdnotu, která ji s každým dnem pohlcovala ještě víc. Cítila se, jakoby jí někdy vyrval srdce z těla, což bylo celkem ironií vzhledem k tomu, že ona srdce neměla. Byla jednou ze studených. A právě teď byla odsouzena k věčnému smutku a sebeobviňování. Fanfiction o lásce, bolesti, smrti a životě jedné ze studených, která se zamiluje do obyčejného smrtelníka. /Něco na způsob twilight/