Usměj se a zvedni hlavu, klidně si podepři bradu. Jste smutní, veselí či naštvaní? V této knize si snad každý najde to své.. Mohla by vycházet 2 a vícekrát za měsíc, ale nechci nic slibovat :) Tato kniha, která bude plná "básní", je vlastně něco, čeho si já docela dost vážím a jsem na to vlastně i pyšná..egoi...
Pár řádků, pár vět dnes spatřilo svět. Když začal jsem psáti, bylo mi pět. Uběhlo poté mnoho měsíců, let. Když přítomnost bolí, vracím se zpět. Venku na zemi led, žárovky blikají. A hlasy ze stínů něco si špitají. Minulost pryč, zůstal jen rýč. Zoraná hlína, trpaslík kýč, A černé kříže, havraní kámen, Na bílých svíčká...
pár snů oblečenejch do igelitových sáčků a taky my s vůní limetky a pátků tolik snů o nenávisti a tolik o dokonalosti nechceš mi už radši zpřelámat všechny kosti? - - - - - - - - - - - - - @Amaenell Dokončeno ©2018-2019
Několik básní s tématy typickými pro život. Strach, smutek, deprese. Ale i štěstí, láska, radost. To vše chci v této sbírce ukázat. Název symbolizuje naše životy, které lze popsat jako cesty, které jsou většinou plné krve a bolesti. Nebo je tomu i jinak?
Topím se. Pomalu. A tiše. S dírou v mém srdci, v mém vlastním závaží, kterého se nikdy nezbavím, mě pohlcuje tma. Prázdnota. Zapomnění. Pomalu a tiše.