Když Hermiona skončila po plese v slzách, vše se zvrtlo. Jen jedna chvíle. Jen jedno uklouznutí. Podlehla nepříteli. Nemohla však tušit, jaký běh událostí to spustí a jak to ovlivní její skutečný život, který je obestřen tajemstvím.

Hermiona Grangerová po válce opustila kouzelnický svět. Luciuse Malfoye stihlo kruté prokletí, které může zvrátit jen opravdová láska. Co se stane, když se dva lidé, kteří tak dlouho stáli na opačných stranách, znouvu setkají? *** Přepis povídky od autorky Mrs. Skinner.

Píše sa rok 2006. Rýchle rande v muklovskom svete získava stále viac priaznivcov a pre Hermionu Grangerovú je to ideálny spôsob ako sa zoznámiť, trochu zabaviť a následne bez problémov zmiznúť. Postavenie vo svete čarodejníkov jej totiž ani jedno z toho neumožňuje. Severus Snape prežil Naginin útok, zotavil sa zo zranení, bol zbavený obvinení a za zásluhy dostal Merlinov rád prvej triedy. Spolu s uznaním však prišla aj záplava nechcenej pozornosti, čo ho prinútilo stiahnuť sa do úzadia. Napriek svojej samotárskej povahe občas spoločnosť potrebuje. Rýchle rande sa zdá byť ideálnym riešením. A jeden takýto večer sa na ňom nečakane stretnú, čo navždy zmení ich predstavu o pravde, vine a odpustení. Fandom: HP Shipping: SS/HG Kapitol: 27 Slov: 46 000 Prehlásenie: Svet HP, ako aj kanonické postavy sú majetnom J.K. Rowlingovej. Toto dielo nevzniklo za účelom zisku.

Severus Snape je v koloběhu událostí, které z počátku vypadají jako chaos, ve kterém se zmítá, zatím co nemůže vybočit ze své role. Nevidí do hloubky. Věci se dějí a emoce, které se snaží potlačit vyplouvají napovrch. Zamotá se do sítě lží, ze které vidí jen jedno východisko. Útěk. Udělá to? Opravdu od všeho uteče, až válka skončí? Nebo se snad rozhodne dát šanci ženě, kterou poznal už před lety, ale zapomněl na ni? I když o tom jeho logické já uvažuje, dostane se k němu informace o problémech jiné ženy, kterou miluje, ač si to odmítá přiznat. Pokud dá ale přednost Hermioně, co se stane s tou záhadnou neznámou, u níž Harry Potter tráví čím dál víc času? A proč jí dává Harry víc péče, než své kamarádce? Tolik otázek a tak málo odpovědí. Právě to by mohl být důvod, aby se Severus konečně rozhodl a místo nečinnosti začal rozplétat síť lží a tajemství, která obklopuje obě ženy, z nichž každá vlastní kus jeho srdce.

Severus Snape je také jen člověk a mimo svou práci má také osobní život. V rámci možností. Čemu se věnuje zahořklý, záštiplný muž s neproniknutelnou maskou, když nevyučuje studenty? Má svou neřest a tou je alkohol a ženy. Myšlenky na vlastní smrt jej provází každý ubohý den.

„Není nikdo jiný, Hermiono. Nikdo." Harryho tvář byla stažena bolestí, když ji ta slova říkal. Hleděl do jejích uslzených očí a hledal v nich pravdu. Chtěl ji věřit, ale důkazy byly proti ní. „Řekni nám proč. To jediné ti může pomoci." „Já to neudělala, Harry. Já ne." Třásla se, zatím co na ni hledělo na dva tucty párů očí. „Já bych nikdy..." „Máte na svých rukou krev dvaceti sedmi lidí, slečno Grangerová." Chladný hlas soudce byl nemilosrdný. „To bylo ve válce. Všichni zabíjeli." Byla to chabá obrana a ona si toho byla vědoma. „Já bych... Nezabila bych svého kolegu."

Klidný život po válce a všechno, co dlužili sobě i jiným, je splaceno. Tak proč Hermiona utíká z té idylky? Kam se uchýlí?

Ležel v posteli a s pohledem upnutým do stropu ji stále viděl před sebou. Slyšel její křik, když se zmítala pod kletbou Belatrix a on nemohl zasáhnout. Ten výjev se mu vryl do paměti tak silně, že v posledních týdnech nemyslel na nic jiného. Nenáviděl ji. Tak moc ji nenáviděl za to, co mu udělala. Za ten den, kdy ho v komnatě nejvyšší potřeby opustila se slovy, že pro ni nikdy nebude víc, než nechutný smrtijed. Ale přesto nesnesl pohled na její utrpení. Raději by tam ležel místo ní. Trpěl by pro ní. Umřel by pro ní. Proč Grangerová? Proč jsi mi tohle udělala? Já tě miloval! Dal jsem ti víc, než komukoliv jinému! A ty? Opustila jsi mě! Přesto tě prosím Merline, ochraň ji.

Slzy mu stékaly po tváři, zatím co držel bezvládné tělo ve své náruči. Nevnímal vlastní krev, která mu stékala po tváři a ani několik kapek, které spadly na její nehybnou schránku. „Sakra dýchej!" Zachrčel. Nepohnula se. Nenadechla. Jen ležela uvolněná tak moc, jak by v jeho přítomnosti nikdy nebyla.

„Chce někoho uspat, nebo zabít?" Skřížil ruce na prsou a povytáhl obočí. „Podle toho, jak moc mě naštvete." „Nehodlám tolerovat, že si tu budou léčitelé chodit, jak se jim zamane a dělat zakázané lektvary!" „Nahlašte mě." Zvedla hlavu a ušklíbla se na něj. Její zjizvená tvář nedala znát její původní rysy. Dělala z ní někoho, kdo vás bude děsit v noční můře. Přesto její oříškové oči k tomu neseděly. Působily hřejivě a to i přes povahu, kterou mu právě předvedla.