[dokončeno] Kim Taehyung žije ve složité době pokročilé techniky. Lidé nemají právo svobodného rozhodnutí, co se svým životem, řídí se příkazy svého města, ze kterého není jednoduchého úniku. Taehyung s tím není smířený, pomyslné mříže všude kolem něj a přísné zákony ho zahánějí do kouta zoufalství, ale jako by to snad bylo osudem, setkává se s jedincem vybočujícím ze stáda ovcí snad ještě víc než sám Taehyung, jenž je plně rozhodnutý okusit chuť svobody.

[dokončeno] Yoongiho rodiče se rozhodnou vzít si na nějakou dobu do péče mladíka, na jehož osobnosti se odráží traumatické události z jeho minulosti. Yoongi není moc nadšený, už proto, že s ním návštěvním musí sdílet pokoj, a nejen to, chlapec na něj působí zvláštním dojmem, nejen proto, že vypadá, jako by byl uzavřený ve svém vlastním světě, ale i proto, že hoch, jak už byli všichni obeznámeni, nemluví.

Prosím, nenechávej mě o samotě, protože to bolí. Bezbarvá ozvěna, která mě zabíjí. ,,Jen chci být šťastnější, Jungkookie."

' nejtěžší krok, který musíme všichni učinit: slepě věřit v to, kým jsme.' Zapsal si fialovovlasý mladík do malého bločku. Začal stránku ozdobovat dalšími ilustracemi. Tohle byly jediné chvíle v jeho životě, kdy necítil zoufalost tak moc. Tohle byl snad už desátý bloček a stý liner, pod kterým se vždy objevila v bločku moudrost světa. Mladík zavřel blok a vrhnul vražedný pohled na Yoongiho před ním. ,,Co jsi to kurva furt píšeš Joone?" Zeptal se zelenovlasý. ,,To není tvoje starost ty zkurvenej kreténe" zazněla nevrlá odpověď. Nikdo nesměl vidět co píše. Do svého nitra nikdy nikoho nepouštěl. Někdo to ale přeci jen zahlédl.

PREKLAD! © All Rights Reserved - @Aguacates - 2019 „Polož ruku na môj pás," povedal potichu Jeongguk. „Čo?" Namjoon sa pýtal, aj keď to počul. Jeongguk mal na sebe smoking a jeho pás takto vyzeral užší s porovnaním s jeho telom. „Vyzeráme ako keby sme nemali náladu," prehovoril Jeongguk a naklonil sa k nemu. Na Namjoonovu tvár venoval jemný bozk. Bolo to krátke ale Namjoonova myseľ schovávala niečo iné. Vyzerali bez nálady, ale na svojej svadbe by tak vyzerať nemali. (Namjoon a Jeongguk sa idú brať.) autorka ao3 - https://archiveofourown.org/users/Aguacates/works story: https://archiveofourown.org/works/17900147/chapters/42257492

Rok 2200. Celou planetu Zemi zasáhla nukleární válka. Počet obyvatel se snížil o celých 80% a stále jich ubývá. Přeživší trápí hladomor či kontaminovaná voda. Budou schopni se vrátit do normálu? Co když se mezi žijícími najdou tací, které radiace zasáhla více, než je zdrávo? ->TaeKook ff Start: 31.1.2020 Finished: 31.12.2021 #2 fanfiction- 29/05/22 #6 taekook- 04/10/22

,,Hej kluku. Máme zavřeno." ,,Potřebuju se jen ohřát. Jen na chvilku." Zvedl ke mně oči plné slz.

Na první pohled by člověk řekl, že je Alex obyčejnou vysokoškolskou studentkou poletující z jednoho večírku na druhý užívající si svobody plnými doušky. Doopravdy ale skrývá tajemství; dokáže spatřit čísla od jedné do deseti levitující nad hlavou každého člověka, která určují, jak nebezpeční jsou. Jedna je pro malé děti, které sotva umí chodit. Tři až čtyři vlastní většina lidí a sedm patří těm, kterým by se člověk měl velkým obloukem vyhýbat. Její život se ale změní ve chvíli, kdy se ve škole objeví kluk, nad jehož hlavou září jasná desítka. Bude snad Alex hrozit nebezpečí za to, jakou pravdu o sobě skrývá?

Trailer na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=3Qm_RrlBU88 Co kdybyste se jednoho rána probudili a u Vás doma by bylo několik cizích lidí, kteří by Vás měli někam odvézt? A co kdyby je v tom Vaši rodiče podporovali? A Vy byste byli svázáni a odvezeni na místo, kde takových, jako jste Vy, jsou stovky? To se stalo jedenáctileté Fyn, která se zničeho nic ocitla ve škole, o které není nikde ani zmínka a která se specializuje na určitý typ vzdělání. Tresty jsou zde na denním pořádku, spousta studentů se nedožije své první zakázky a přátelství Vás může někdy stát i život... Katrinity a Bris Vyrazil ven a já ho následovala, přešli jsme plac, na kterém jsme toho rána všichni stáli a poté prošli kolem několika menších budov, které se ukázaly být tělocvičnami a posilovnami. Zastavili jsme, když mě dovedl až úplně dozadu, co nejdále od hlavní budovy, kde mi z výjevu, který se mi naskytl, spadla brada. Přede mnou se rozprostírala ohromná travnatá plocha, po které pobíhaly skupinky lidí, nebo jen stály v kruzích a napodobovaly své učitele. Scott si všiml mého tupě užaslého výrazu a usmál se. Poté si přede mě stoupl, roztáhl ruce a jakoby slavnostně pronesl: „Vítej na místě, kde necháš pot, krev a pravděpodobně svou lidskost."

Navazuje na ➤ EXPERIMENT 1: Spáleniště [FF TMR] Byla pokusem, laboratorní myškou poslanou do Labyrintu, aby čelila odvěké hádance: bludišti. Ovšem, jak se zdá, tenhle nemá řešení; stane se jednou z Placerů, jak to ZLOSIN plánoval, ale kromě cesty ven najde i něco jiného, co by nečekala - přátele a lásku, která v boji na život a na smrt nemá místo. Ale se vzpomínkami přichází i děsivé tajemství: kdo je Bella ve skutečnosti a co má společného s Newtem a ostatními Placery?