Přál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.
Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsi stála při mně. Já při tobě ne. Nikdy jsi mě nezradila. Já tebe tolikrát. Nikdy jsi se ke mně neobrátila zády. Ale já ano. Tak moc jsem ti ublížil. Miluju tě a musím tě požádat o odpuštění. A právě proto ti teď píšu tento dopis.
Nerozumím tomu, proč rodiče nemají rádi mou sestru. Neustále mi říkají, abych ji neposlouchala a navádí mě, abych se s ní nebavila. Dokonce to zašlo tak daleko, že den jejích narozenin raději stráví se svými přáteli, než s ní. Ráda bych zjistila, proč tomu tak je. Bojím se totiž, že by podobný osud mohl potkat i mě. ...
Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsem stála při tobě. Nikdy jsem tě nezradila. Nikdy jsem se k tobě neobrátila zády. Proč ty ano. Proč jsi mi musel tak moc ublížit . Vždyť já tě milovala. A právě proto ti teď píšu tento dopis.
Když jsi mi oznámil, že sis našel známost, snažila jsem se ti to přát. Opravdu. Nemohla jsem však přestat žárlit. Pořád jsi byl jen s ní, a když náhodou ne, mluvil jsi o ní. Byl jsi na ní dočista závislý, víš? A závislostí by se měl člověk zbavovat. Psáno formou drabble - části mají vždy přesně 100 slov.
Olivie Sparksová je mladá a slušně vychovaná dívka s pruderní a až přespříliš kontrolovanou povahou. Už odmalička touží po tom stát se herečkou, a tak ve svých dvaceti letech nastoupí na Akademii umění, kde se herectví hodlá věnovat. Z její vysněné představy se však stane během několika dní zklamání, když zjistí, že...
Každý má nějaké tajemství; malé, velké, absurdní, tíživé... K malým tajnostem devatenáctileté Rosemary Walkerové patří její poměrně netradiční rituál: každou půlnoc pije kávu. Už několik let je jejím společníkem, na kterého nedá dopustit - zatímco ve dne povzbuzuje, v noci uspává. ...
,,Už jsi v bezpečí. Už jsi u mě,'' zašeptal ten neznámý a já se od něj odsunula dál. ,,Kde? Kde jsem?'' ptala jsem se roztřeseně a pohled mi spadl na mé tělo. Byla jsem navlečená do těch stejných volných šatů, jaké měl na sobě on. Chtěla jsem křičet, protože jsem nic z toho nechápala, a měla jsem takový dojem, že se m...
Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou...