Tom a Phil se znali už ze školy. Potkali se hned první den a odešli s diplomy v rukou ten samý moment. A pak nastoupili na stejnou hasičskou stanici. Jako přátelé byli nerozdělitelní. A to byl vždy dobrý základ pro dobrou, emoční šlamastyku.

Jak přežít, když máš pocit, že celý svět umírá spolu s někým, koho miluješ 💔 „Možná máme všichni v sobě praskliny, který se nedají spravit. Jen z nich nechat svítit světlo." Deník Eliyase Jørgensena o tom, co se dělo před vznikem kapely White Crow 🤍

Hudson miloval cestování, ale jednou věcí si byl jistý - vždy chtěl mít to místo, kterému by mohl říkat domov. To, kam se vrátí z cest za svým partnerem, ať už by cestoval s ním nebo ne. Dobrou práci už měl, cestovat si taky mohl dovolit, teď už jen zbývala ta láska. Zatím vše, co si takhle naplánoval, mu v životě vyšlo. Tak tohle muselo taky, že? Že?

Nové město. Nový tým. Nový život. Takhle nějak to sám sobě slíbil, protože už je přece o něco starší a moudřejší. Už se tak snadno nesesype. Co na tom, že za sebou má z pekla těžké období a každý krok dopředu se může rovnat dva kroky zpátky? Lukasovy černé oči jsou ta nejhlubší propast a Nigel je připravený spadnout do ní PODRUHÉ. #novemesto #novytym #novyzivot

Nigel hraje hokej na postu brankáře, trpí úzkostmi a přitom přemítá, do jaké míry ho to vlastně definuje. Taky hodně myslí na kluka s uhrančivýma černýma očima, který jeho stavům rozhodně nepomáhá, protože je arogantní, povýšený, krásný... Nigel má kvůli němu TOTÁLNÍ BORDEL V HLAVĚ.

"Řekni mi, Killiane, je v naší rodině láska, která neskončila tragicky?"

„Začne to zcela nevinně, pak se to divně vyvine. To zase Andy vyvedl věc..." Na ten kreslený seriál koukal, když byl ještě buclatý prcek. A nic hrozného nevyvedl, prostě si jenom spletl číslo, což se za život stane každému. Co ale netušil, bylo, že ta esemeska změní úplně všechno, velký obrat o 180 stupňů, jako když člověk rozkutálí donut. Andy totiž omylem napsal Terymu. Tomu nejkrásnějšímu a nejvtipnějšímu klukovi na světě. Jen kdyby je nedělilo celých 7366 kilometrů... Ale existuje vůbec nějaká vzdálenost, která nejde překonat, jakmile jde o bonbóny, anebo o lásku?

Šimon ve svém životě dělal všechno, co po něm rodiče chtěli. Celou střední strávil učením a přípravou na vysokou (a pozorováním kluka, do kterého byl zamilovaný). Teď však odmaturoval, splnil všechno, co měl, ale místo radosti cítí... Necítí nic moc. Je to vlastně úplně obyčejný den - třídí staré sešity a učebnice, uklízí v pokoji a... přemýšlí. Šimon je totiž dost přemýšlivý kluk. A pak ho napadne jedna myšlenka. TA myšlenka, která může změnit celý život.

TATE: Ten Nero je fakt psychouš! Ptá se na naprosto pitomé otázky, divně na mě čumí, a proč má nad obočím vytetovanej čínskej znak? Co to jako má být? Víš o tom, že na mě neustále mluví nějakou hatmatilkou? Vůbec mu nerozumím. Nerozumím tomu, proč se tak chová. Aspoň že mi nosí jídlo. NERO: 그를 좋아하지않아요. Aber er hat schöne Augen. Den idioten! Jasně, myslet si, že bude jiný než ostatní, byla nejspíš chyba, ale jeho smích má super zvuk. A vlasy dobře voní. Sní všechno, co mu donesu. Což asi není základ zdravýho vztahu, když jsme tu spolu zavření, ale... Víš, že jedno z nejoblíbenějších švédských jídel je Köttbullar? No tak dobře. Jsem zamilovaný do Tatea.

Příběh o Tomášovi, který nenávidí svět, ve kterém žije. A miluje svět, kam nesmí vkročit. Každou volnou chvíli utíká z domu do tajemného lesa. A světy se hroutí. Rovnováha mezi Lesem a Městem je narušená. Všichni tvrdí, že za to může on. Nejspíš se bude muset všeho vzdát. Jednou. A nebo možná dřív, než by si myslel. A mezitím musí ještě najít sám sebe.