V zemi Lyre není magie žádnou nevšední věcí. Magie zde byla už dlouho předtím, než její moc byla objevena. Lyre je rozděleno na pět království, jenž každé z nich má vladaře svého. Ten magii musí vládnout a chránit svůj lid. Mnoho válek a neshod se prohnalo kontinentem, mnoho království a území padlo. Lyre bývalo překrásné, ale teď... Magie se vytrácí a každý, kdo jí vládne, byť jen trochu, je požehnán. -- V útlém věku musela opustit svoji vesnici, musela se naučit přežít. O svém daru nevěděla, stejně jako o svém původu. Osud ji zavedl ke svému strýci a ten jí vše vysvětlil. Vydává se na dlouhou cestu do tajemného Magilia, aby zjistila svůj úděl, osud a svojí vlastní podstatu. Cesta je to nebezpečná a dlouhá. A nepotrvá pár dní. Jaké nebezpečí na ni číhá? Příběh je dokončený, ale ještě bude probíhat editace. Cover mi na objednávku vytvořila úžasná @ArkymenDru , které tímto ještě jednou moc a moc děkuji <3 Je to krásný, miluju to. Kdyby jste měli zájem o cover, tak můžete poprosit třeba ji :) moje nejlepší beta čtenářky: @RevenMaja @Agnes-ssi

Když Aileen zemřela, zjistila, že je uvězněná. Většina lidí ji nedokáže vidět, až na Kayla, pitomýho ignoranta.

Chastity Woodsová je obyčejná, nespolečenská, osmnáctiletá holka, která touží po jediném. Aby jí dali všichni pokoj. Ztratila otce i staršího bratra a to poslední na co myslí je stěhování. Její bláznivá matka je ale opačného názoru. Bere Chas, i přes veškeré protesty, na místo, které nezná žádná mapa a kde lidé žijí podle starých příběhů. Na první pohled poklidné městečko se však záhy změní v něco, v co Chas nikdy nevěřila. Dokáže přežít ve světě, kde se ulice i budovy přesouvají samovolně a kde ožívají i ty nejhorší noční můry? ,,Ty přece víš, co máš dělat," zazubil se a odešel zpátky k Lilah. Podívala jsem se na nožík, který se mi leskl v dlani. Věděla jsem, co mám dělat. Vídávala jsem to ve snech, snažila se na to zapomenout a zahrabat někde hluboko uvnitř, protože jsem tomu prostě nechtěla věřit. Otevřela jsem nůž a řízla se. Ihned se objevil malý proud rudé krve, která začala stékat na zem. Okolní halas utichl. Jediné, co šlo slyšet, byl můj zrychlený dech. Bála jsem se zvednout oči, protože jsem věděla, co tam na mě čeká. Noahův ustaraný výraz, ale hlavně Richovy nocí zalité oči. ,,Chas, běž!" zařval Noah. # 1. v kategorii young adult ( 26.3.2020 ) # 1. v kategorii vlkodlaci ( 20.4.2020 ) # 1. v kategorii kamarádství ( 1.5.2020 ) # 8. v kategorii fantasy ( 1.10. 2020 )

Láska Heili a Deloneho neměla dlouhého trvání a oba se s tím neumí vyrovnat. I když už od jeho smrti uplynulo spoustu let a Heili našla utěšení u jiného muže, stále to prostě není ono. I David se trápí. Touha po poznání svých dětí a políbení své milované, je natolik silná, že je schopný udělat cokoliv, aby se s nimi opět setkal. A tak neváhá ani minutu, když se jeho prosby mohou splnit. Avšak nic není takové, jak se na první pohled může zdát avšak vše má své ALE.

Kdybych věděla,co se stane,nikdy bych se nenechala přemluvit. Co se skrívá hluboko v lese? Nikdo neví,ale co když to někdo zjistí? Co se stane pak?

Co když žijete na planetě, kde nemůžete mít vlastní názory ani myšlenky a neustále vás někdo sleduje... Všechno je zakázané, všechno je nemyslitelné - myslet, věřit, milovat, žít.

Ve světě Mal, který se podobá tomu našemu, když se ještě psalo devatenácté století, právě osiřela malá holčička. Pochází ze starobylého rodu čarovnic a mohla by jednou pokračovat v práci své babičky. Ji však láká magie, určená čarodějnicím a moc. Její plány však naruší nečekaný příchod člověka z našeho světa, ducha, tvrdohlavého kluka a smutné dívenky.

Tenhle horor,to je moje první tvorba.Doufám že vyjde. #163 v kategorií horor #125 v kategorií horor #101 v kategorií horor #54 v kategorií horor #47 v kategorií horor #5 v kategorii horor

„Jsem princ temnoty, král popela, Sedmi pekel a podsvětí. Někteří mě znají jako Satana nebo Ďábla, dokonce i jako Lucifera nebo Háda. Ale ty, sladké stvoření, mi můžeš říkat Acheron." Jako dcera vlivných rodičů Salome nemohla být jiná, než naprosto poslušná a počestná. Celý život svazována pravidly, sužována posměchem svých sourozenců, sžírána vlastním údělem. Avšak pouze do dne, kdy v sobě objeví netušenou touhu páchat hříchy a nevědomky k sobě tak přivolá muže, v jehož existenci obyčejní smrtelníci přestali věřit již před několika tisíci lety.

"Já se nebojím." "Ani smrti?" "Proč zrovna narážíš na smrt?" "Nevím. Já se jí třeba bojím." "Smrt není špatná, záleží na lidech co si o ní myslí že je zlá." "A ty mezi ně patříš?" "Ne. Já se smrti nebojím." "Jsi divná." Vysmál se mi. "A ty blbej jak poleno." Odpověděla jsem sarkasticky.