„Slibuješ?" „Ano..."

Jsme Rodina? nejštasnejsi...

Bezmocně jsem seděla na židli, ruky svázané a nohy totéž. Pouze jsem sledovala jak bere pistol ze stolu s úsměvem..

Zakázaná láska. Jeden dům. Dvě duše, které se neměly potkat. Majda a Petr - příběh o touze, která překračuje všechny hranic

rychli kluci😜 obycejna holka a dva rapperi v jednom dome? proč ne

Utíkám ulicemi a nevnímám kam což je chyba. „Promiň já ..... Promiň " řekla sem když sem omylem do někoho strčila . „ V klidu nic se nestalo, ale ty nevypadáš v pohodě " já ho ale nevnímá a koukám mu do očí protože mam pocit že sem ho už viděla. „ Sakra, jsou tady " zašeptám a snažím se zmizet.

Příběh o začínajícím umělci a jeho první můze. Příběh o toxicitě a možná i konečném vykoupení. Maria je 17 letá holka s předem prohraným životem a destruktivním životním stylem plným alkoholu a drog a Petr je jen kluk, který je schopný se jí v tomhle vyrovnat. Co se stane, když se tyhle dva na pohled stejné světy střetnou a žačnou se mísit ve smrtelnou směs s příchutí vodky, nikotinu a extáze? TW: násilí, drogy, vulgarismy Je to můj osobní názor a můj osobní přístup k postavám a událostem. Předem se omlouvám za chyby a nepřesnosti.

dívka jménem Naty poslouchá Steina, ale co když zjistí že to je její nový soused?.PS: můj první příběh takže promiňte za chyby<3

Možná láska? Možná osud? Možná naděje? Možná chyba?

[Pokračování příběhu ,,Jako Nikdo"] •lze číst i bez prvního dílu, ale doporučuji si ho nejdříve přečíst, pro lepší chápání děje• Vrátit se zpátky odkud pocházíte, není vždy tak úplně lehké. A už vůbec ne, když se vracíte k lidem, před kterými jste před tím utíkali. Júlie Adreasová se po dlouhých čtyřech letech opět vrací do Brna, kde to vše začalo. Doufá, že již nikdy nepotká Petra Adámka, který ji v předešlém životě hrál velkou roli. Ale osud je mrcha a dělá věci který, občas nechceme. ~~~ Nekoukej na mě takhle, Petře..." zašeptám do ticha, které nás obklopuje. Petr, ale ani na setinku nepřestane upírat své oceánské oči do těch mých a já nevím jestli ho za to proklínat nebo milovat. Ale myslím si, že tohle moje srdce rozhodlo už před lety. Petr překročí vzdálenost, která mezi námi ještě zbývala tak, že se naše těla na sebe tisknou. ,,Jak se na tebe dívám, koťátko?" ,,Tak jako, kdybys ses mě každou chvíli chystal požádat o ruku" Zasměje se až se mu ve tvářích udělají nepatrné ďolíčky - musím říct, že v měsíčním světle vypadá úplně jako Toník, asi opravdu jablka napadají daleko od stromů. ~~~ !!! Ahoj všem! Shledáváme se zde po dlouhé době a já Vás chci upozornit znovu na několik věcí. Tento příběh je celý smyšlený a není reálný (i když bych si to fakt přála). Chování Petra a všech ostatních postav neodpoví tomu jak se chovají v reálném životě, jen se mi to sem hodilo! Tímto nechci nikoho pošpinit ani zesměšnit! Myslím si, že tento příběh je i pro lidi, kteří zrovna úplně neznají Petra a další z kluku co se zde objevují. Sama tento příběh nevnímám, že toho má tolik společného se Steinem, jen když píši tak se mi to lépe představuje, když již tyto osoby znám. Píšu tento příběh jen s t