Chris Gibbsové táhne na devatenáctý rok a měla by si užívat bezstarostný život, jako její vrstevníci. Což by byl dobrý plán, kdyby jí do života dost zásadně nezasahovali duchové mrtvých, kteří se s ní snaží navázat kontakt. Ve chvíli, kdy se o tom dozví její rodiče, je Chris umístěna do psychiatrické léčebny Snowflake Sanatorium. Mohlo by se skoro zdát, že její život mezi blázny bude poklidnější než s jejími konzervativními rodiči. Velice záhy se ale ukáže, že ve Snowflake není v takovém bezpečí, jak si myslela. „Takže Christine, ty prý věříš, že vídáš mrtvé?" Chtěla jsem svoji odpověď zformulovat nějak decentně. V tom ale mojí pozornost upoutal duch se smyčkou, který doplul za ředitele. Díval se na mě s děsivým úšklebkem na tváři, když pohybem prstu ruky před vlastním hrdlem naznačoval 'smrt'. A pak se jeho úsměv ještě víc rozšířil, když kývnul hlavou k doktorovi. Vážně se mě ptal, jestli ho má zabít? *Volné pokračování najdete u mě v knihovně pod názvem Smrtí políbená. Upozornění: Text obsahuje násilí, krev a jiné srandy. Kategorie 18+

*Volné pokračování k příběhu „Blázinec". Když si Christine myslela, že si v psychiatrické léčebně Snowflake Sanatorium prošla peklem, neměla nejmenší tušení, že se jednou osobně podívá i do samotného Podsvětí. A to vše díky Dravenovi, který je ztělesněním Smrti na tomto světě. Unesl ji a porušil veškerá pravidla, když zavedl smrtelníka mezi duše mrtvých. Chris teď má co dělat, aby se nějak vyrovnala s novou realitou a zároveň si udržela od těla muže, který jí děsí a provokuje jen svou přítomností. „Za třetí?" Naklonil se ke mně ještě blíž až mě jeho dech polechtal na tváři a pak zařval: „Co sis to do prdele udělala s vlasama?" Tak. To bylo přesně ono. Poslepu jsem sáhla do skříně linky, uchopila první věc, která mi přišla do ruky a prostě ho s ní udeřila do hlavy. Kolem se rozletěly střepy roztříštěného talíře. Draven mě pustil a párkrát překvapeně zamrkal. „Ty jedna malá potvoro," zavrčel. Upozornění: Text obsahuje vulgarismy, násilné i erotické scény. 18+ Poznámka: Asi bych měla uvést na pravou míru, že Řeckou mytologií se zde pouze inspiruji. Ztvárnění Podsvětí a života v něm je výplod mé vlastní fantazie, která se (bohužel) nenechá ničím omezovat.

„Byla krásná. Nevypadala jako modelky na módních časopisech nebo holky vyvěšené na billboardech po městě. Byla krásná jejím vlastním způsobem. Neměla zlaté vlasy zářící ve tmě. Její oči nebyly v odstínech té nejtmavší modři. Její úsměv nebyl dokonalý..., ale dokázal vám vybít duši z těla. Pokaždé, když se zasmála, usmála nebo jen pousmála, čas kolem se zastavil a jediné, co jste mohli vnímat, byl její, upřímností nabitý, úsměv. Vždy se na vás dívala, jako byste pro ni znamenali neskutečně mnoho, i když vás nemohla vystát, i když by vám nejraději zakroutila krkem, nedávala to najevo. S koncentrací viditelnou v jejích očích poslouchala každé vaše slovo a zajímala se. Jednoduše se o vás zajímala... starala. Byla krásná. Nejkrásnější. Ale nebyl tady nikdo, kdo by jí ukázal, jak nádherná ve skutečnosti je... až do jednoho okamžiku..."

Ne úplně obyčejná love story. Někdy je všechno jinak. #23 Romance ❤️ #13 Romance ❤️❤️ 3.9.2016

Ucítila jsem ledovou vodu, která mě při dopadu celou obklopila. Nadechla jsem se v naději, že se někde v mé blízkosti ukrývá kyslík. Chlad do mě řezal, jako nůž a kámen přivázaný řetězem k mé noze mě táhl stále níž. Najednou jsem ucítila prudkou bolest. Staré rány se mi otvíraly, zlomené kosti znovu lámaly a hlava mi třeštila. Plíce jsem měla plné vody. Řezavá bolest po stranách mého krku, tupá bolest v obličeji, štiplavá po celém těle ztrácela jsem přehled. Do očí se mi draly slzy a proudily přes zavřená víčka. Myslela jsem, že aspoň smrt nebude tak bolet. Na dlouhou dobu mě ovládla temnota. A pak jsem otevřela oči.