Ráda píši poezii, miluji poezii volného verše, líbí se mi cítit se intelektuálně. Zbožňuji přechodníky, obdivuji krásy českého jazyka a žiji pro své umění, které se může skrývat úplně kdekoli a kdykoli. Zkuste mé verše dýchat, prociťovat. Udělejte si k nim oblíbený nápoj, vyhledejte své oblíbené místo a pusťte si k nim svou jedinečnou melodii. Psaní dechem.

Tohle je má úplně první sbírka poezie, jejíž obsah jsem psala zhruba od roku 2021 do roku 2023, zveřejnila jsem ji již jednou na mém bývalém profilu na této platformě, který jsem už smazala. Dávám ji sem, jelikož si myslím, že tyto poezie mají jistou váhu ale hlavně odráží můj svět v oněch letech a jistě ukazují i můj osobní posun v psaní, pokud bychom si přečetli tuto sbírku i moje novější poezie. Také jsou tu vidět rozdíly v mých vztazích s okolím, což považuji za velice zajímavý element, který dá určitý nádech mojí tvorbě pro toho, kdo by si dal souvislosti dohromady. První poezií začalo naprosto veškeré moje spisovatelské cítění, pokud to tak můžeme nazývat, které přetrvává dodnes a vyvíjí se paralelně s mou osobou.

Krátká sbírka básní o životě, existenci, smutku i radosti.

vnitřní bolest, strach z dospělosti, rozbité city a hledání cesty zpět do života poté, co se mi vlivem nemoci zhroutil svět. Copyright © 2025 Mitchi Simon | @_mitchisimon_

Občas si pokoutně škrábu ty svoje odrhovačky - vlastně od dob, kdy jsem se naučila psát a začala psát, abych se stále znovu, zase a zas učila psát. Snad se to jednou konečně naučím. A co sepsáno bylo, tak v pár vzorcích dávám k nahlédnutí. Snad někoho něco z toho trochu osloví.

Tiché místo pro haiku, tanky a další formy poezie. Na prahu - Úvod Haiku - Dech mechu Tanka/Waka - Tichý deštík Bussokusekika - Dlouhý dech Volná poezie - Voskovka v kapradí Za prahem - Poděkování Mé verše rostou z mechu a světla svatojánských mušek - pokud v Tobě některé z nich zakoření, prosím, ozvi se a nech mi v komentářích zaznít kousek ozvěny, moc mě to potěší. # 1 - poezie # 1 - verše # 1 - melancholie # 1 - haiku # 5 - les # 6 - příroda

Žilo raz jedno dievča, a keď nadišiel jeho čas, po sebe blízkym zanechalo len akési pokrkvané zdrapy. Nikto nevedel, čo to je. Možno papier, popísaný rečou starobylých duší, ale čítať ich sa zdráhali. Naveľa ich musel niekto preletieť nesmelým pohľadom, aby posúdili dedičstvo po nej. Avšak nešlo o nič hodnotné: Písalo tam o zvieratkách a lesoch, o rastlinkách a nočných vílach, o oblakoch a snoch o snehu, o ľuďoch, čo mali v očiach nehu. Všetci priatelia si vydýchli, a tie staré papiere v doskách znovu zapadali prachom. Ale prečítané. To bol jej cieľ. (zbierka niečo-ako-poézie o všetkom a ničom)

Awaken/ the continuation of "Camden" shows the unknown character asking his past lovers for forgiveness showing sympathy towards those who hurt him in the past. The character shows signs of healing and finding his faith in God after a long depressive pattern. He realizes he has hurt his lovers in the past in attempt to feel better about himself. He uses his faith and healing of his inner child to make his way to "Paradise" to finally feel the peace he's been praying for.

Básnický svet bol úžasný i miestami sa potýkal so zatratenosťou každodenného života i sveta ako takého. Poéziu treba vnímať ako dôležitý aspekt v živote ľudí, ktorí ovplývajú umeleckým citom.

Tato sbírka básní zkoumá temné stránky lidské existence a pomíjivosti všeho krásného. Všudypřítomný motiv umírající květiny, která byla kdysi obdivována, ale nakonec odhozená a zapomenutá, slouží jako metafora pro krásu, touhu a lásku, které nevyhnutelně zmizí. Básně evokují smutek a zklamání, odkrývají marnost v hledání smyslu, a ukazují, jak rychle se změní obdiv na opovržení. Jsou plné melancholie, ztráty a nostalgie, ukazují na neúprosné plynutí času, který bere krásu a s ní i naději, kterou dříve vyvolávala. Tato sbírka je jakýmsi odrazem smutného cyklu života, kde vše, co bylo kdysi živé a vzrušující, nakonec padne do zapomnění a zániku.Tato sbírka básní zkoumá temné stránky lidské existence a pomíjivosti všeho krásného. Všudypřítomný motiv umírající květiny, která byla kdysi obdivována, ale nakonec odhozená a zapomenutá, slouží jako metafora pro krásu, touhu a lásku, které nevyhnutelně zmizí. Básně evokují smutek a zklamání, odkrývají marnost v hledání smyslu, a ukazují, jak rychle se změní obdiv na opovržení. Jsou plné melancholie, ztráty a nostalgie, ukazují na neúprosný plynutí času, který bere krásu a s ní i naději, kterou dříve vyvolávala. Tato sbírka je jakýmsi odrazem smutného cyklu života, kde vše, co bylo kdysi živé a vzrušující, nakonec padne do zapomnění a zániku.