-Jakayla-
Štíhlá postava ustoupila ze světla a Kayla konečně spatřila dívčinu tvář. I když její stříbřité vlasy byly zacuchané a její obličej špinavý, pořád byla krásná. Své specificky fialové oči zvědavě upírala na Kaylu, které pomalu začínalo docházet, kde je. Ocitla se na místě, o němž vždy snila. Bohužel to ale byla i její největší noční můra.
„To není možné," zašeptala a zoufale si zajela prsty do vlasů. Kvůli horku se jí lepily ke spocenému krku.
„Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě dívka a obezřetně se k ní přibližovala.
„Ano," odpověděla Kayla rozechvěle a vzhlédla. „Ne... nevím!"