AstridDeVile
Sedím sám na houpačce, vedle mě si má mladší sestra hraje s jejími oblíbenými panenkami a já jsem plně zabrán do rozhovoru s mým nejlepším kamarádem. Když v tu najednou se k nám blíží nějaký cizí muž. Předkloním se, abych se mu podíval do tváře, ale nepodařilo se mi to. Muž v dlouhlém tmavém kabátu a velice slušivé buřince si to dál kráčel naším směrem. Srdce mi tlouklo mnohem rychleji a hlasitěji, než před pár minutami. Dal jsem povel k nenápadnému odchodu. Ale ten chodící kabát se k nám přibližoval víc a víc, už je jen dva metry od nás.
Chci se rozběhnout, ale něco mi v tom brání. To "něco" byla má mladší sestra, která mě zatáhla za rukáv s tím, že u houpaček nechala panenku. Ale v tom mě už neudržuje jen jedna ruka. Na svém rameni cítím studený dotyk dlaně. Prudce se otočím a spatřím onoho muže v kloboučku. Konečně jsem se mohl podívat přímo do jeho očí. Dotyčný zvedl hlavu a já jsem rozpoznal jen tři jasně zřetelné věci. Tři hluboké a dlouhlé škrábance přes oko. Na zbytek nezbyl čas se podívat.
Vzbudil jsem se, celý propocený, ale živý. Byl to jen sen, jen špatný sen... Nebo ne?