Jako menší jsem si myslel, že byl lidem vždy osud předepsán. Že v den narození vám nebylo určeno jen jméno, rodina, ale také celičký život do posledního dne. Do rukou se mi však dostal deník, který tvrdí opak. Lidé byli svobodní, nebyli Šediví, Modří nebo červení. Byli... různí. Navazující příběh: Šedý chlapec za zdí

Jsem normální 16-ti letá holka. Mám sice rozvedené rodiče a musela jsem se vykopat ze své bubliny. Jinak jsem, ale naprosto normální a švihlá holka. Miluju koně a pojedu na jeden tábor budeme tam asi celé léto a prožiju hodně velké dobrodružství. Přijdu na nevěru, málem se zabiju, pojedu na velkou soutěž a budu krotit divokého koně, možná se i zamiluju, ale zamiluju se správne ? Je dobré milovta někoho kdo není člověk ? A co když je to anděl, temný anděl ? ________________________________________________________ Úryvek : *SEN * Byla jsem u toho útesu. Měla jsem na sobě bílé šaty, ale ve světle měsíce jakoby se ještě navíc třpytily. Nevěděla jsem co tu dělám. Proto jsem si sedla na kraj útesu. Nevím jak dlouho jsem na tom útesu seděla jen vím, že mě něco za mnou polekalo. Rychle jsem vstala a otočila se. Nikdo tam nebyl. Zvláštní. Pokrčím nad tím rameny a chci si zase sednout. Jenže jak se otočím podjede mi to a já se zachytím jen rukami okraje útesu. Moc dlouho se neudržím a vím, že pomoc nepřijde. Proto zavřu oči a pustím se. Čekám kdy dopadnu, ale nic. Otevřu proto oči a vidím, křídla ? Něco mě vynáší nahoru. Když doletíme nahoru, postaví mě to opatrně na zem a přistane u mě .Jak se tak snažím zorientovat, zjistit co se děje tak mě totálně odrovná to, jak vypadá ta postava přede mnou. Kluk v kápi, do obličeje mu vidět nebylo, svaly se mu rýsovali pod pláštěm a na zádech... Na zádech měl křída ! Černá křídla !