Jsou osamělí. Každý je na tomto světě sám. Každý zažívá bolest. Té se nelze vyhnout, i když máte zbraně, které jste připraveni proti ní vytasit. Laura je jednou z těch ztracených a odepsaných lidí, jenž zatím nejsou na krutou realitu světa dost zralí a jen se potácí kolem, aby přežili. A kolem ní jsou další takoví, kteří mají možná zbraně nabité, ale teprve se učí, jak s nimi zacházet. A taková nabitá zbraň by se jednou mohla dostat do špatných rukou...

PŘIPRAVUJE SE NOVÁ VERZE (původní kniha obsahuje chyby a nelogičnosti, berte to prosím na vědomí) Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Koneckonců je to jedno. I tak je vaše šance na přežití hluboko v mínusu. Sektory. Obrovská prostranství ohraničená vysokými kamennými zdmi. Každý je v něčem jiný, ale ve všech je skoro nemožné zůstat naživu. V jednom najdete les plný vlků, v jiném zase poušť s hady, v některém dokonce padají rampouchy z nebe. Vše začíná v táboře, v němž už od mala žijí dospívající děti, jež se dělí do čtyř skupin. Neví, co je za zdmi tábora, nezajímají se o to a celý život jsou nuceni poslouchat přísný řád. Já se společně s pár dalšími rozhodla jinak. „Nikdy nejsme sami. Lovci jsou blíž, než si myslíme." (31. 12. 2016 - 9. 8. 2017)

Modrá a zelená, zase ta kombinace. Zírali jsme na sebe, každý s jinou směsí emocí. Touha, Chtíč, vzrušení, strach a očekávání. Bože, do čeho jsem se to zase dostala?

Dominique vždy žila pro tanec. Svět reflektorů, ladných pohybů a nekonečných hodin tréninku je pro ni útočištěm, ale zároveň i obrovskou výzvou. Naopak Matteo je hvězdou hokejového týmu - arogantní, neústupný a zvyklý dostat, co chce. Když je osud svede dohromady během školního projektu, jejich světy se střetnou tak prudce, že to otřese oběma. Zatímco se snaží navzájem tolerovat a přežít nucenou spolupráci, začínají odhalovat své skutečné tváře. Pod povrchem rivality a předsudků se skrývají sny, nejistoty a přání, o kterých by nikdy neřekli ani slovo. Může láska vzniknout tam, kde začala nenávistí? A co všechno budou muset obětovat, aby překonali nejen sebe, ale i překážky, které jim postaví do cesty jejich okolí? „Tanec mezi mantinely" je příběh o protikladech, vášni a odvaze postavit se vlastním hranicím.

Garrett Fitzgerald žije jen pro hokej. Na vysokou chodí hlavně kvůli tomu, že může hrát za tamní univerzitní mužstvo. Dokonce v něm působí jako kapitán. Cassie Evansová je srdcem umělkyně. Kreslí, čte, hraje na klavír a fotí. Miluje svůj klid a úzký okruh přátel, sportovní část vysoké, na kterou dochází, jde úplně mimo ni. Alespoň do chvíle, než jí v hodině fotografie učitel zadá úkol nafotit celý hokejový tým a speciálně jeho kapitána pro školní časopis, který o něm píše článek. Garrett si už před lety zakázal na lásku jen pomyslet, zatímco Cassie touží po lásce jako z románů. Jejich postupně rostoucí přitažlivost je něco, s čím ani jeden nepočítal. A co jim rozhodně jejich představy o budoucnosti komplikuje.

„Jdeš tancovat?" Zeptal se jí a nechal jí dopít jeho pivo, které mu vytrhla z ruky. „Jasan, Kira by mě tu stejně nenechala celý večer jen tak postávat." Mikla útlými rameny. „To tvoje tancování spíš připomíná předehru dvě vteřiny před šukačkou. Ví vůbec vaši, že ještě nejsi v postýlce a dávno nesvíráš plyšového medvídka při spinkání?" Žvatlal jsem na ní jak na mimino. Bylo na ní vidět, že do teď o mé přítomnosti neměla ani páru. Můj hlas jí na chvíli zarazil, ale rychle se zapamatovala a s falešným úsměvem se ke mně a klukům otočila. „A ví policajti, že svou jízdou ohrožuješ nevinné babičky na přechodu?" Ušklíbla se a přiklonila se blíž ke klukům. „Pánové, neříkejte mi, že jste zase s tímhle tím," prstem zakroužila směrem k mé osobě. „Zase přijeli." Snažila se šeptat, ale musela mluvit dost na hlas, aby překřičela okolní hudbu. „Viděla jsem ho řídit a není to zrovna dvakrát hezký pohled." Jack s Joem to nevydrželi a vyprskli smíchy. John se snažil zadržet smích, ale pohrával na plné čáře, za to Mark se nestydatě řehtal na celé kolo. ... Tenhle příběh není ničím originální. Je psán pro duše, co si chtějí odpočinout od vážné literatury a hledají jen něco nenáročného, co jim zpříjemní čas. Jedná se o můj první pokus o psaní z pohledu jeho a jí, tak třeba si to někdo přečte... v příběhu se vyskytují: gramatické chyby, sexuální scény, vulgarismy atd...

Druhý díl Řízeni adrenalinem! „Blbečku." Zašeptala jsem podmračeně jeho směrem. „Proč ses rval?" Pokývla jsem na něj hlavou, aby se dal do vysvětlování. „Na tom nezáleží." Zamumlal mrzutě. „Seš dobitej jako pes, takže je jasný, že na tom záleží." Vyvrátila jsem mu a zkontrolovala tu ránu. Už se pomalu ani netekla. Ani nevypadala, že bude potřebovat zašít. „Jestli tě to uklidní, ten druhý dopadl hůř." „Otřepaná to fráze, ale toho druhého jsem viděla a mohu říct, že jste na tom asi tak na stejno." Mykl nad tím lhostejně rameny. Přelepila jsem mu obočí náplastí a začala mu otírat zakrvácený nos. Zaplať pán Bůh, nevypadal zlomeně. „Tak mluv." Pokývnutím hlavy jsem ho znovu vybídla k řeči. Ne zrovna nadšeně se nadechl. ... Jedná se o pokračování příběhu Řízeni adrenalinem s odstupem pět let. Doufám, že se vám bude příběh líbit alespoň z poloviny tak jako jeho první část. Varování v příběhu se objevují vulgarismy, sexuální scény a gramatický chyby.