Jeon Jungkook je úspěšný korejský idol, jednoho dne ale udělá osudovou chybu, která ho stojí kariéru, peníze a šanci vrátit se na výsluní. Dokud ovšem nepřijde nabídka, kterou zprvu odmítne, než si uvědomí, že stejně jinou možnost nemá. Asi přemýšlíte, proč jsem novou povídku nazvala TaeKook. Věřím, že to brzy začne dávat smysl :) Ani tentokrát nečekejte nic těžkého, příběh bude odlehčený, snad i občas vtipný a jak vystřižený z BL seriálů :D Pozor, v povídce se bude často mluvit o seriálu TharnType, takže hrozí spoilery ;)

Jeon Jungkook, playboy školy, může mít jakoukoliv holku na kterou si jen ukáže. Ovšem jeho školní výsledky jsou tragédie. Zpěv a tanec mu jde, tam má nejlepší výsledky, ale zbytek je velký problém a pokud si letos nezlepší svůj průměr tak bude ze školy vyhozen. Jeho jedinou šancí je nový spolubydlící, který se má k němu do bytu nastěhovat. Jimin je premiantem školy a doteď studoval dálkově. Jungkook má v plánu ho požádat, zda by mu s učením nepomohl. Jaké ale bude pro Jungkooka překvapení, když zjistí, že jeho nový spolubydlící je kluk, kterého na základce šikanoval. A ten rozhodně nemá v plánu mu jakkoliv pomáhat.

Dvě osobnosti, jeden byt, ticho a napětí. Lee Felix na ledě vyrostl. Svůj život měří na třetiny a góly a je zvyklý vydržet cokoli. Modřiny, šrámy, náročné tréninky a rozhodující zápasy. Dokud může bruslit, bolest nevnímá. Vyhrát play-off znamená všechno. Hwang Hyunjin žije uměním. Cítit a interpretovat svět kolem něj do obrazů a skladeb je přesně to, pro co se narodil. Na každý jeho koncert přichází více a více lidí a on se cítí... naplněný. Na začátku semestru je náhoda zavře do jednoho bytu a začnou se o sebe otírat dva světy, které se možná nikdy potkat neměly. Mezi zápasy, tichými konflikty, koncerty a nočními návraty domů se rodí vztah, který není jednoduchý ani bezpečný. Ale je opravdový. Mezi hokejkou a klavírem. Mezi zápasem a koncertem. Mezi uměním a ledem.

Asi občas potřebujeme, aby nám bylo ublíženo. Protože pak se jen touláme a nedostaneme se tam, kam máme. No a tam na nás čeká to štěstí, které je pro nás připraveno po pořádném neštěstí.

Někdy je tím největším vězením ticho a nekonečná šeď. Jungkook už dávno přestal věřit na zázraky, dokud do jeho světa nevstoupil muž, který voní po cigaretách a nebezpečí. Taehyung není hrdina z románů; je to živel, který si bere, co chce, a jehož tělo je mapou hříchů vepsaných do kůže. Jak si bezohledný Taehyung poradí s křehkou duší Jungkooka...? A dokáže zvrátit osud, který jim sám život připravil...?

Jen jsem chtěl být milován tak, jak jsem nikdy nebyl. Co jsem udělal špatně? Neprosil jsem se o pozornost nebo tak. Jen jsem chtěl být dobrý leader. Tak proč-proč já? - Hongjoong Poté, co se Hongjoong stal idolem, je jeho život strašný. Už tak ho měl děsný, tak proč? Zvládne všechnu nenávist a problémy ustát sám? Zvládne ho Seonghwa zachránit? !!Kniha není moje. Překládám ji od @StrayKidsMyKids!! Thank you so much for your permission Top ranking: #1 ateez #2 angst

Jmenuji se Park Seonghwa. Jsem mladý státní zástupce z poměrně honosné rodiny, ke které se raději nehlásím. Můj život je především moje práce. Práce, jenž mi kolikrát nedá spát, neboť ohavnosti tohoto světa jsou stále horší a hroší. A tak po nocích sleduji videa. Jednou jsem se sám sebe zeptal: ,,Co dokáže jedno video?" Zní to celkem jednoduše, že? Ale vážně, co to dokáže způsobit? Asi záleží na tom, jaké si vybereme. Některé dokáže pobavit, jiné naopak rozesmutnit, mnohdy může inspirovat nebo při nejmenším odreagovat, ale já tam našel ještě něco jiného... ...jedno jediné video s ním způsobilo, že jsem se do něj zamiloval. Narazil jsem na něj náhodou, neboť o takových videích jsem smýšlel, jako o blbostech, ale když jsem tam uviděl jeho, najednou jsem chtěl dělat to samé. Začal jsem jej sledovat a pokaždé se tešil až vydá nové. Když jsem jej dokoukal, snil jsem o tom, jak se jednou setkáme... ..ale nečekal jsem, že to bude tak brzy. Avšak nenechte se mýlit, tohle není jen o videu...

Jeho narození je spojováno se začátkem války mezi dvěma smečkami, Stray a Jeonkim. Je chodící připomínka těch, kteří padli. Únava, nenávist a frustrace každým měsícem sílí, přesto se Minho snaží dělat všechno pro to, aby ochránil město, kde se narodil, a jehož obyvatelé ztrácejí trpělivost. S válkou přicházejí povinnosti, o čemž nejlépe ví mladý vůdce smečky Stray, Chan, který se se svým týmem snaží vymyslet, jak konečně ukončit to dlouhé trápení. Když ale proti němu stojí rada starších, která má na celou záležitost svůj vlastní názor, dostává se Chan do nepříjemné situace. Na čem záleží přeci nejvíce, je blaho smečky. A do toho ještě všechna ta očekávání, která jsou na ně kladena. Společnost má přesnou představu o tom, jak se má taková omega nebo alfa chovat, a trestá kohokoliv, kdo se snaží jít proti proudu. Chan ani Minho ale nemají čas vydechnout a zamyslet se, co vlastně chtějí. Jak mají ukončit válku, která pohřbila i jejich rodiče?

Jak moc musí být člověk opuštěný, aby si k sobě připustil cizího člověka? Ano, Jisung byl jeden z těch nejvíce opuštěných lidi, které můžete poznat, protože peníze nejsou všechno a štěstí vám nezajistí. Kamarády si můžete koupit, to je pravda. Ale stojí vám za to, aby jste měli po boku falešné lidi? Ne? Jisungovi taky ne. Proto se snaží od sebe odehnat svojí protivností úplně každého. Je mu líto, že to musí dělat. Ale nemá důvěru, už ani sám v sobě. Lehký nádech textingu 😉

,,I wanna lose control for a minute," brunet seskočil z nízké zídky, na které posledních pár minut seděl a rozešel se houpavou chůzí dál po rušné ulici. ,,I wanna lose my mind," byl vděčný, že k němu žádný hluk z okolí nedošel přes sluchátka a hlasitou hudbu. ,,I wanna leave the room for the rabbit," při zpívání své oblíbené písničky I can't sleep od Artio se rozhlédl. Měl sraz se svým kamarádem na rohu ulice a nebyl si jistý, jak ho v takovém davu najde. ,,I wanna waste some time," po chvíli uviděl menšího, blonďatého mladíka, který na něj mával z druhé strany ulice. S nadšením mu zamával nazpět a rozběhl se do silnice. Stále se díval na mladíka, který ho s nadšením chtěl přivítat objetím, tak jak měl ve zvyku, když v tom se jeho vyraz změnil. Najednou byl vyděšený, jakoby viděl ducha. ,,Jisungu! Stůj!" ,,Huh?" vydechl zmateně, ale koutkem oka zahlédl rychle projíždějící auto. Jelo rychle, kdyby neměl sluchátka na uších, slyšel by troubení už předtím. Zděšením sevřel víčka, ale poslední, co slyšel a vnímal byl text jeho oblíbené písničky. ,,You think you're so spеcial, I dare you to bite me. Swallow your words, Don′t hold your brеath, honey..."