Pokračování prvního dílu "Platonic Love". "Měla jsem přestat už dávno." Přestala se smát. "Jak někdo může spadnout tak hluboko v tý platonický lásce přes net? Měla si pravdu, když si tehdy řekla, že takovou platonickou lásku si v životě nikde neviděla." "A možná ta láska byla tak silná před dvěma roky proto, co se stalo v létě, jako by si už tehdy věděla, že je tvůj." "Chápeš, že není můj? Je Joeův, fanynek a prostě nepatřím do jeho světa." Zlomil se jí hlas. "Takže zase budeš jeho a on né tvůj?" "Ne. Tentokrát ne. Už to překročilo moc daleko. Dostala jsem se z tý lásky předtím, dostanu se z toho teď. Nezkazím mu život." "Děláš si srandu? Dostala si se z platonický lásky, tohle je čistá(pure) láska." #20 in Teen Fiction ♥ (23.4.2016) #2 in #thevamps - 23. 3. 2021

Pravdou je, že ONA prostě potřebovala cítit lásku a vědět, že tam NĚKDO toužil po její pozornost. Zájem o ni projevili hned dva. Dva nejlepší kamarádi. A ona je oba milovala, jen každého trochu jinak. Jak se změní Sophiin život? Zůstanou i nadále Bradley a Connor přáteli? Koho si nakonec Sophie vybere? ‪#‎BuďmeŠťastní

"I know you're lonely. I think you need someone to want you, well I do want you. So be brave, and want me back" Every day seems the same to me. I sit around and think about how alone I feel, then I wind up rather enjoying loneliness because it's the comfort of being sad. Sometimes it feels so right, and sometimes I'd like to be around no one for ten straight years. But I know this feeling can't bring me places, and I know I'm losing lots of ground, but to keep up means to get up. And why does it have to be the world keeps on changing while I just stay the same? I feel like being down doesn't mean enough to anyone anymore, and I guess the world has made emotion obsolete. And I don't think I feel the same 'cause after all, who says what happy really means?