Všichni to známe. Potit se v lavici plus mínus šest (školních) hodin a do toho všeho se ještě snažit vstřebat všechny informace, které nám nalévají do hlavy. Čas od času se ale zablýskne na lepší časy a situace vyšaší několik vtipných řečí a hlášek. Tak se pojďte podívat, co náš gympl dokázal v některých hlavách vytvořit :)

Láska může být nebem i peklem zároveň. Nevyzpytatelná. Nebezpečná. Krutá. Nespoutaná. Čtyři příběhy. Čtyři generace kouzelníků. Čtyři lásky. P.S. Ty příběhy budou čtyři, avšak až se dokopu k napsání zbylých tří.

Zápisky tuláka, který hledá slova. Slova, která by popsala, co se s ním děje. Slova, která by nazvala stavy, pocity, emoce, se kterými se běžně setkáváme, ale jemu jsou cizí. Slova, která by mu konečně přinesla svobodu. (dílo vzniklo díky roční výzvě Prociť to od @Junitka)

Hra na vraha je napínavý detektivní příběh o sériovém vrahovi, který si hraje s policií jako s figurkami na šachovnici. Detektiv James Cooper se ujme vyšetřování série podivných únosů a vražd, kde každá oběť zanechává záhadné indicie. Vrah ukrývá těla svých obětí na nečekaných místech a nechává za sebou složité hádanky, které vedou k dalším stopám. Jak detektiv řeší tuto hru na život a na smrt, začne zjišťovat, že vrah je mnohem chytřejší, než si původně myslel. Cooper musí rozluštit šifry, sledovat vzory a odhalit temnou minulost vraha, než se stane další obětí této krvavé hry.

Xavier Magnum Omáčka zastupuje planetu zemi na veledůležitém setkání, které má být zakončeno zánikem hvězdy i jedné z nejstarších planet vesmíru. Kromě navozování diplomatických vztahů (částečný úspěch) a nasírání velvyslanců (stoprocentní úspěch) nese i odpovědnost za únos princezny. Ta se ukrývá v jeho kajutě, a to z jednoho důvodu: Až zahyne její domovská planeta, bude proveden rituál a ona zemře. Xavier se jí rozhodne pomoci, jenže ne vše je takové, jaké se na první pohled zdá. . . . „Sviť pro mě."

Dvanáct měsíců, dvanáct příběhů, jedna květina. Sledovala, jak se vlákna fantazie a reality pozvolna proplétala, až do chvíle, kdy již nebylo cesty zpět. Zaslechla dvanáct úderů, připomínajících tlukot srdce. A právě s tím posledním, dvanáctým, vydechl rok naposledy. Skončila další dekáda a na jeho místo nastoupil rok jiný. Čas stále neúprosně spěje kupředu. A lidé zapomínají, zatímco růže... Ta si pamatuje.

Dříve známo jen jako "Jak napsat příběh a nezbláznit se z toho". Kniha nejen plná rad pro začínající pisálky (i ty zkušenější), ale také mých názorů na trendy v knihách a další literární počiny. Ráda také rozebírám média a jejich současnou problematiku. Pozdější kapitoly se také věnují víc teoretické části mediální a literární analýzy. Tohle je jen můj způsob, jak filtrovat své myšlenky a dělit se s ostatními o své názory a třeba odstartovat nějakou debatu.

Že už jsi na této platformě barvy zapadajícího slunce viděl recenze alespoň stokrát? No to já taky! Je tu hotová paleta příběhů, jen si vybrat! A přesto tě tímto popisem musím donutit dát mým recenzentským schopnostem šanci. Jak? Ocitneš se totiž pod drobnohledem mé rozdvojené osobnosti: neuvěřitelně kritické Patrície, jež svým bystrým zrakem zhodnotí tvé schopnosti z oblasti gramatiky, stavby souvětí a celkové logiky příběhu a sluníčkovské Páťy, jejíž samotné jméno se třpytí, a která od tebe očekává uvěřitelné postavy a propracovaný svět. Jsi si jistý, že je dokážeš ohromit obě? Tvoří totiž fakt silnou dvojku. Podařilo se mi tě nalákat? Tak se uvidíme uvnitř!

Krátké povídky z hlavy jednoho mývala, které nikdy neměly spatřit světlo světa, přesto tu jsou. Ministerstvo zdravotnictví varuje: přečtením tohoto dílka získáte veselejší a krásnější život! --------------- Bonus navíc: téměř každá povídka obsahuje minimálně jednu hlášku z Cimrmana (kdo ho zná, může ji hledat).