Pokračování příběhu - I wasn't meant to fall 1.díl „Přišla jsi mě jen sledovat při cvičení?" „Možná," pokrčila jsem rameny, i když jsem cítila, jak mi hoří tváře. Naklonil se blíž. Jeho čelo se téměř dotklo mého. „To bych měl předvést něco lepšího." Ruka mu sklouzla po mém předloktí dolů k prstům. Propletl je s mými. Ten jednoduchý dotek byl intenzivnější než cokoli jiného. „Dashi," vydechla jsem jeho jméno. „Hm?" „Nedívej se na mě tak." „Jak?" „Jako bys mě chtěl sníst." Zasmál se tiše, hrudník se mu lehce zachvěl. „Klid. Jen si tě prohlížím." „Prohlížíš?" „Jo," přikývl.

Mina Gilbertová si chce během svého posledního roku na střední škole našetřit na studium na univerzitě. Ačkoliv v ní láska k dětem nijak nevykvetla, nezbývá jí nic jiného, než si přivydělávat jejich hlídáním. To jí přivede do domu Chambersových, kde kromě pětiletého Chucka žije i devatenáctiletý Ethan. Mina se musí vypořádat nejen s uličnickým předškolákem, ale i věčně sarkastickým Ethanem, kterého také vnímá jako chodící klišé. Problémový introvertní maturant, kterého nezajímá nic jiného než on sám. Jenže co když ho Mina začne vídat i na chodbách školy, kde studuje? A co se skrývá pod obvykle vážnou maskou Ethana?

„Jdeš tancovat?" Zeptal se jí a nechal jí dopít jeho pivo, které mu vytrhla z ruky. „Jasan, Kira by mě tu stejně nenechala celý večer jen tak postávat." Mikla útlými rameny. „To tvoje tancování spíš připomíná předehru dvě vteřiny před šukačkou. Ví vůbec vaši, že ještě nejsi v postýlce a dávno nesvíráš plyšového medvídka při spinkání?" Žvatlal jsem na ní jak na mimino. Bylo na ní vidět, že do teď o mé přítomnosti neměla ani páru. Můj hlas jí na chvíli zarazil, ale rychle se zapamatovala a s falešným úsměvem se ke mně a klukům otočila. „A ví policajti, že svou jízdou ohrožuješ nevinné babičky na přechodu?" Ušklíbla se a přiklonila se blíž ke klukům. „Pánové, neříkejte mi, že jste zase s tímhle tím," prstem zakroužila směrem k mé osobě. „Zase přijeli." Snažila se šeptat, ale musela mluvit dost na hlas, aby překřičela okolní hudbu. „Viděla jsem ho řídit a není to zrovna dvakrát hezký pohled." Jack s Joem to nevydrželi a vyprskli smíchy. John se snažil zadržet smích, ale pohrával na plné čáře, za to Mark se nestydatě řehtal na celé kolo. ... Tenhle příběh není ničím originální. Je psán pro duše, co si chtějí odpočinout od vážné literatury a hledají jen něco nenáročného, co jim zpříjemní čas. Jedná se o můj první pokus o psaní z pohledu jeho a jí, tak třeba si to někdo přečte... v příběhu se vyskytují: gramatické chyby, sexuální scény, vulgarismy atd...

„Přestaň," procedil skrz zaťaté zuby. „S čím?" Odrazil se od stolu a rozhodil ruce do stran. „S tímhle vším! Přestaň!" Rozkřikl se, i když se snažil krotit. „Myslíš si, že můžeš být jen ty uražená? I já můžu být naštvaný! Já to přece taky sakra nevěděl!" Batoh mi sjel z ramene a s tichým žuchnutím dopadl na zem. Dotčeně jsem otevřela pusu a pak jí zase zavřela. „A cos přesně si nevěděl?" Ptala jsem se už o něco klidněji. „Že seš tak mladá," upřesnil. „Mladá? Nechtěls náhodou říct malá?! Protože jsem o sedm let mladší než ty?!" Rozkřikla jsem se zase plná rozčílením. „Ne nechtěl a umím počítat!" ... Napsat něco ojedinělého v dnešní době, kde je nespočet románů, je těžké. Napsala jsem příběh, který není ničím originální, ale třeba si ho někdo přečte... V příběhu se vyskytují: gramatické chyby, sexuální scény, vulgarismy atd...

Caroline a Cassidy jsou sice dvojčata, ale dalo by se říct, že jedna je pravým opakem té druhé. Cassidy je chytrá, hezká, královna školy a doma ta oblíbenější dcera, zatím co Caroline je nenápadná dívka, které si skoro nikdo ani nevšimne. Caroline není komunikativní, má své tři přátele, kterým věří a to jí stačí. Co se ale stane, když se do města po sedmi letech vrátí James? Kluk, který se s Caroline odmalička nesnáší a který jí vždy dělal ze života peklo. Ale proč by se vracel na místo, které mu denně připomíná nejhorší chvíle života a které ze srdce nenávidí? --- Připadalo mi, jako by to bylo přesně to, co mi za poslední týden chybělo. Jako bych na to celou tu dobu čekala. Zajela jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si ho ještě blíž. Přejel mi jazykem po spodním rtu, což jsem hned pochopila a otevřela pusu, abych polibek ještě prohloubila. Když jsme se konečně odtrhli, opřel si čelo o to mé. „Tohle byl ten hlavní důvod, proč jsem přišel." Zašeptal mi do rtů a než jsem se vzpamatovala, už byl pryč. Zavřela jsem za ním okno a konečně ulehla do postele. ...

,,ani se neznáme, a rozdavas mé číslo? Bravo" udělám lehký potlesk a protočim oči. ,,co po mě chceš" zeptá se náhle a já na něj nechápavě ziram. ,,V Sobotu jsi mě stalkovala, dneska mi nechceš dát číslo" ,,nestalkovala" Odstrčila mě od ní a já se nebránil tentokrát. ,,koho jsi poslechl" ,,to je jedno" rukou jsem si projel vlasama. ,,není, řekni to" jasně jsem slyšel jak se jí zlomil hlas, myslel jsem že mě nemá ráda že jí nemůžu ublížit, ale dělal jsem to, zase. ,,Jeff" řekl jsem hlavou k zemi. ,,vypadni" zařvala na mě tím jejím slabým zničeným hlasem. ,,nepřišel jsem jenom kvůli tomu já.." ,,vypadni" zopakovala hlasitěji. Kývl jsem, byl jsem ze sebe zklamanej, možná jsem to neměl říkat možná jsem to neměl dělat. Byla to ale přece ona kdo mě políbil a teď mě jasně a zřetelně vyhazovala. Jak se stát hvězdou a potkat hvězdu. We are the stars. Omlouvám se předem za gramatické chyby jsem to prostě já 😁

Každý, kdo říká, jak je láska krásná, sladká, dokonalá, bezchybná a úžasná, tak nikdy opravdu nemiloval. Láska je krutá, zvrácená svině, v jejímž jméně zemřelo nespočet lidí, umírá za ní nespočet lidí právě v tuto chvíli a nespočet lidí kvůli ní ještě zemře. A přesto je právě láska to, po čem vášnivě touží každá živá bytost.