Ledová jako led, nepatrná a přesto je darem. Těmito faktory by se dala popsat Linnéina krev. Krev, pro kterou si jí samotný vládce drží v sídle zničeného království - Walleanu. Předci zničili planiny této krásné země a dnešní lid za to musí pykat. Pykat v podobě kletby, která byla seslána na všechny nadcházející následníky trůnu. Je k ní jen jeden klíč. Jediná nevinná krev. Linnéa však odmítá dělat pokusného králíka a utíká do Severního lesa. Záhady, které jsou protkané temnotou její minulosti jí pronásledují na každém kroku. Přichází ale něco, co děsí dokonce i ji. Něco, co v mžiku postihne celý Wallean a nikdo není v bezpečí. Linnéa stojí před zkouškou. Zkouškou, při jejímž neúspěchu žádný člověk nepřežije.

Nina Isabelle Morgenstern je obyčejná 15ti letá dívka, která nikdy nepoznala své biologické rodiče, hned po svém narození byla adoptovaná rodinou, ta se ale rok po její adopci rozpadla, otec zemřel, Nina si ho nepamatuje a proto ji do loňského roku vychovávala matka Lily. Dívka ji ale přerostla přez hlavu, tvrdila, že vidí víly a skřítky, že viděla se plížit stíny v noci po domě, Lily ji proto poslala do internátní školy pro křesťanské dívky, doufala, že tam její adoptivní dceru odnaučí lhát. Ve škole je Nina velice nešťastná, protože je tam za nějakou prolhanou holku, což není pravda a to se v nejbližší době také dozví, protože Clavové nikdy nenechají trpět nikoho z jejich vlastních řad, před pár dny poslali dívce dopis poštou civilů ve kterém ji oznamují, źe ji v brzké době zástupci New Yorského Institutu navštíví a všechny její 'bludy' objasní. #Wattys2016.

Vybral si mě. Ze sedmi miliard lidí to byl právě můj život, který se rozhodl ukončit. Vycítila jsem šanci na útěk a vystartovala ven vchodovými dveřmi, ale Sasukeho silné paže mě jediným pohybem zatáhly zpátky a tvrdě přirazily ke zdi. „Pusť mě nebo začnu křičet!" štěkla jsem, tupou bolest v zádech jsem se rozhodla ignorovat. Černočerným pohledem vyčetl z mých očí strach, stejně jistě, jako já odhodlání z těch jeho. Byl připravený to skončit? Svraštila jsem čelo. "Myslím to vážně." Nevěřil mi. Přitiskl se na mně vahou celého těla, paže opřel o zeď za mnou. Připravil mě tak o možnost bránit se. Cítila jsem, jak mi nervozitou vlhnou dlaně. Dýchala jsem mělce a srdce mi bušilo takovou rychlostí a s takovou vervou, že jsem každé bouchnutí slyšela v uších. Sasuke se elegantně naklonil k mému uchu a když promluvil, zlehka se jej dotkl horkými rty. „Tak proč ještě nekřičíš?"

kdo by nechtěl bydlet v jednom domě Taylorem, Aaronem, Camem, Nashem, Shawnem, Hayesem, Carterem, Mattem, Jackem a Jackem? kdo by nechtěl Cama jako bráchu? no.. nestěžuju si, ale občas je to s nima těžký.