Tenhle příběh je o Remusovi Lupinovy a Tonksové,jak se pomalu k sově našli cestu a vybudovali jeden k druhému lásku. Pustila jsem uzdu své fantazii a svou fantazii jak se ti ta seznámili a jak se do sebe zamilovali. Berte to z nadhledem. Jen se předem omlouvám za chyby. Jsem dyslektik a po mozkové mrtvici tak mam z diakritikou trochu Problemy. Snad se vám to bude líbit. Děkuji vám za komentáře.

Hrabě Drákula ve své době patřil k nejděsivějším stvořením obývající tajemnou Transylvánii. Čiré zlo lačnící po horké, lidské krvi. Ztělesnění samotného ďábla. Svět byl ale této kruté stvůry zbaven. Zlo zmizelo v zapomenutých jeskyních Karpat a Drákula se stal pouhou legendou. Jeho děsivý odkaz přežil napříč staletími, ale nikdo už na podobné povídačky nevěří. Z obávaného hraběte se stala pohádka, strašící malé i velké po celé generace. Legenda je ale znovu vzkříšena. Svět zatím netuší, co se v karpatských jeskyních navrátilo mezi živé. Žízní a mstou stravovaný hrabě je odhodlaný sjednat si svou vlastní spravedlnost. Démon opět kráčí mezi smrtelníky. Nikdo netuší, co se pod maskou novodobého investora skrývá. Monstrum odhodlané přetrpět vše, aby dosáhlo svého. Příkrov smrti zahalil Londýn, jehož ulice se začínají plnit mrtvými. _________________________________________________________________________________ Ďábelský a naprosto uhrančivý cover je dílem báječné Monii3155, bez které by nic z toho nebylo. Děkuji, Monii. Upozornění: v příběhu se vyskytují násilné scény. Není to nic extra zvráceného, ale jídlo pro jistotu vynechejte.

❞Vždycky jsem si přála zjistit, jaký je Louis Tomlinson ve skutečnosti. Toužila jsem se navěky ztratit v jeho nebesky modrých očích. Mé přání se splnilo. Ale úplně jinak, než by mě kdy napadlo... Ocitla jsem se v těle Eleanor Calder... Vše, co jsem doposud znala, zmizelo jako kouř na obzoru.❞ #2 in FANFIKCE

Šikanoval jí. Nadával jí. Ubližoval jí. A to všechno proto, že jí tajně miloval, ale nevěděl jak jí to říct. Jenže zapomněl na to, že ona ho začne nenávidět. Vyrostl? Změnil se nebo jí bude chtít už jenom kvůli slávě? Změní na něj názor a zamiluje se do něho nakonec? Všechno se časem dozvíte. :)

Nikdo si nevybere, čím bude. Každý jednou bude tím, co si pro něj osud připravil a ať už dělá cokoliv. Nedokáže to změnit, jen ovlivnit. Je to jako kdybyste chtěli, aby krychle neměla hrany. Nejde to. Pouze z ní uděláte kouli. Už to nebude ta krychle s hrany, ale obyčejná koule. Prostě to nejde. Život je plný bolesti, smutku a závisti. Jasně, jsou tady i ta pozitiva, ale řekněme si pravdu. Už není tolik lidí, co mají od rána do večera úsměv na tváři. A když už ho mají, celý večer v posteli probrečí a tomu se neříká radost, ne-li přetvařování. Nikdo není šťastný celý život. Říkáte, že jo? Nikdy jste nepřišli o osobu, která vám byla nejbližší? Nikdy jste neskončili v nemocnici, kvůli vaší neopatrnosti? Nikdy jste nedostali špatnou známku a netrápili jste se kvůli ní celý den? Vůbec nikdy jste neřekli něco, čeho byste druhý den litovali? -------------- Ona žila život, jako na bavlnce, i když pro někoho to bylo spíše utrpení, jí to nevadilo. Měla milující rodiče, kteří jí dávali všechno, i přesto, že neměli nic. I když nebyli zrovna nejbohatší a měli trochu problémy s penězi, tak dělala co mohla. Školu sice nemohla dokončit, kvůli penězům, ale práce, kterou měla, jí vůbec nevadila a byla ráda za to, co má. Nikdy by jí nenapadlo, že by se mohla dostat do takového problému, jako se právě teď dostala. On sice rodiče měl, ale nikdy je nepotkal. Nikdy o něh nejevil zájem, stejně, jako oni o něj. Nevěděl, co přesně znamená slovo máma a táta. Vždy říkal, že mu je všechno jedno a nebral ohledy na to, že se ho všichni bojí, kvůli tomu, jak se chová. Jenže kdo mu měl říct, aby se tak choval, než máma? Co když mu jen někdo do hlavy vecpal, ať se snaží chránit, ale vůbec neřekl jak? Sice ho učili, jak se má chovat ve společnosti, ale když nikdy nepoznal lásku, jak on sám jí někomu může dát?

„Smrt je odpoutáním od všech bolestí a hranicí, kterou naše utrpení již nepřekročí. Smrt nás ukládá do toho klidu, kde jsme spočívali před svým narozením." - Seneca !!Varování!! Velké upozornění pro slabší povahy! Pokud nejste zdatnější, tak radši nečíst!

„Strach je nemoc špatného svědomí.“ – Karel Čapek Parta lidí si vyjíždí na chatu kde chtějí oslavit ukončení maturitního ročníku. Než však dojedou na chatu zastaví se, aby koupili trochu občerstvení. Seznámí se s mladým pohledným chlapcem jménem Arthur. Ten žije v okolí už od svého narození. Ten jim řekne starou báchorku, která se o chatě a o tom místě povídá.