President of toxico?

Mladá psycholožka Júlie Andreasová, která by se obětovala pro ostatní a snaží se pomoct všem jak jen dokáže se střetne s populárním Petrem Adámkem, který vystupuje pod pseudonymem Stein27. Byl to osud či nikoliv? To netuší ani jeden. ~~~ Otevřu dveře a vyděsím se, když se mi naskytne pohled na Petra před sebou, kecám fakt hodně se vyděsím. Vypadá jako kdyby týdny nespal. Rozlije se mi husina po celém těle. Přesně takhle to začalo i s mámou. Tak moc mě bolí ho takto vidět. ,,Petře, proboha co se stalo?" natáhnu k němu ruku abych ho mohla pohladit po tváři, ale on ucukne a rozhlédne se kolem sebe, jako kdyby ho měl někdo sledovat. ,,Oni - oni jsou tu všude kolem mě.." s vytřeštěnými oči se na mě podívá. ,,Oni mě chtějí dostat.." Hned mi to docvakne. ~~~ !!! Zdravím všechny čtenáře a čtenářky, chci jen upozornit, že je tohle pouze smyšlený příběh, nikoli realita. Chování Petra nebo kohokoliv jiného je pouze výplod mé fantazie. Kluci se určitě nechovají v realitě, jako v tomto příběhu, jen se mi to sem hodilo. Děkuji za jakoukoliv podporu a budu moc ráda za váš upřímný názor, případně co bych měla poupravit, nebo úplně vymazat.

[Pokračování příběhu ,,Jako Nikdo"] •lze číst i bez prvního dílu, ale doporučuji si ho nejdříve přečíst, pro lepší chápání děje• Vrátit se zpátky odkud pocházíte, není vždy tak úplně lehké. A už vůbec ne, když se vracíte k lidem, před kterými jste před tím utíkali. Júlie Adreasová se po dlouhých čtyřech letech opět vrací do Brna, kde to vše začalo. Doufá, že již nikdy nepotká Petra Adámka, který ji v předešlém životě hrál velkou roli. Ale osud je mrcha a dělá věci který, občas nechceme. ~~~ Nekoukej na mě takhle, Petře..." zašeptám do ticha, které nás obklopuje. Petr, ale ani na setinku nepřestane upírat své oceánské oči do těch mých a já nevím jestli ho za to proklínat nebo milovat. Ale myslím si, že tohle moje srdce rozhodlo už před lety. Petr překročí vzdálenost, která mezi námi ještě zbývala tak, že se naše těla na sebe tisknou. ,,Jak se na tebe dívám, koťátko?" ,,Tak jako, kdybys ses mě každou chvíli chystal požádat o ruku" Zasměje se až se mu ve tvářích udělají nepatrné ďolíčky - musím říct, že v měsíčním světle vypadá úplně jako Toník, asi opravdu jablka napadají daleko od stromů. ~~~ !!! Ahoj všem! Shledáváme se zde po dlouhé době a já Vás chci upozornit znovu na několik věcí. Tento příběh je celý smyšlený a není reálný (i když bych si to fakt přála). Chování Petra a všech ostatních postav neodpoví tomu jak se chovají v reálném životě, jen se mi to sem hodilo! Tímto nechci nikoho pošpinit ani zesměšnit! Myslím si, že tento příběh je i pro lidi, kteří zrovna úplně neznají Petra a další z kluku co se zde objevují. Sama tento příběh nevnímám, že toho má tolik společného se Steinem, jen když píši tak se mi to lépe představuje, když již tyto osoby znám. Píšu tento příběh jen s t

Jsem Lucia, ale všichni mi říkají Lucko. Celý svůj život, jako bych žila ve své minulosti. V minulosti, která se točila pouze okolo života ostatních. Okolo mojí mámy a mého mladšího bráchy. No a když přišla nabídka na cestu do Brna, tak přišel čas na moje štěstí. Proto jsem se i přes moje problémy, rozhodla odjet. Rozhodla jsem se sbalit si kufry. Rozhodla jsem se najít svojí budoucnost, svoje štěstí a taky už konečně svůj život. Netuším, do čeho se vrhám. Nevím za kým jedu, nebo kde budu bydlet. Vím jenom jediné, je potřeba najít sebe. Po devatenácti letech svého života, jenž byl plný omezení chci konečně utéct, aspoň na dva měsíce. Poznat nové lidi i když mi to moje problémy neusnadňují. Možná toho budu litovat, možná ale taky nebudu chtít zpět. Takže pokud máš pocit, že tě zajímá příběh holky, která se vydala za svojí internetovou kamarádkou, již v životě neviděla a rozhodla se tam zůstat celé léto, tenhle příběh je pro tebe. ... Je to příběh o holce s psychickými problémy, jež se rozhodla utéct od své minulosti. Je to příběh holky, která má problém porozumět svým emocím. Jenomže jak je u osudu zvykem, svede ji na společnou cestu s klukem který se emocemi už nějakou dobu neřídí, s klukem, pro něhož jsou emoce to, co bolí. Jak to dopadne? To už si musíš přečíst.

,,Potřebuju tě. Přísahalas, pamatuješ? Přísahalas, že mě neopustíš... Že zůstaneš." 1. místo - #sad (31. 1. 25)

Pokračování Zůstaň ,,Prosím, Lauro, vrať se. Nechoď pryč," tiskl jsem její sněhově bílou ruku.

-Potkávala jsem vás každý jeden den, ale to, že jste taky mafiáni, bych do vás opravdu neřekla. Nesnáším ho, a i přesto, že si každý den dokola opakuju, kdo je doopravdy zač, a co všechno mi udělal, mě k němu pořád něco přitahuje. Spojí nás osud? ‼️ -v příběhu se vyskytují vulgární výrazy, alkohol, násilí, drogy, a sexuální scény 18+. příběh není opravdový, ale vymyšlený.

,,Přijdu si sama" řekla jsem a vlastně nevěděla proč. Proč se do hajzlu vůbec vybavuju s klukem, kterýho neznám a proč mu do hajzlu říkám něco, co nejsem schopná říct ani vlastním rodičům. ,,Chápu to" odpověděl ,,Ale vždycky někoho máš, je to jen pocit"

,,I sny se můžou stát skutečností," řekl a dal mi lehkou pusu do vlasů. Cítila jsem se milovaná jak dlouho ne. Jen kdybych věděla kolik problémů nás bude ještě čekat... Dvě kamarádky. Dva zpěváci. Různé světy. V každém příběhu je to snadné. Zamilovat se a být šťastní nebo odsouzení s tragickým koncem. Ale bude to i tady tak? Kolik bolesti budou muset zažít? A věci obětovat? Bude to mít šťastný konec, milující chvilky nebo...nic z toho nebude? To se uvidí...