Lokiho se rozhodli potrestat poněkud nezvyklým způsobem. Hodí jej na starosti mladé dívce. Těžko říct, kdo z nich je ponížen víc. Ale na zdánlivě rovné stezce se začínají objevovat kameny, louže a díry. Nejistota trápí ji, vzbuzené city zase jej. Ona si klade otázku: Mohla bych bohu lží věřit?

(Přepis přerušen na dobu neurčitou) "Akatsuki. Jedná se o vražednou organizaci. Odvážlivci, kteří se jim postavili.. Nepřežili. Narodili se v samotném pekle. Nesmrtelní, neporazitelní, monstra bez citu a bez slitování. Zajali spousta jinchuuriki. Spustu vesnic srovnali se zemí." Toto se o nich vypráví. Však spousta lidí neví, že to jsou také lidé. Vlastnící city. Dýchající bytosti, které umí i milovat. V minulosti trpěli. V dětství nazýváni " Démon, Vrah, Nestvůra...". Většina z nich je sirota. Někteří prohlášeni " Zrádci " za činy pro ochranu svých blízkých. Jejich plány jsou nejasné. Kdo jim vlastně velí a ví oni sami, kdo je jejich vůdce? Můžou si plně věřit, nebo se podezírají mezi sebou? Nebo jsou jejich vztahy natolik dobré, že tvoří rodinu? Příběh plný zmatků, emocí, nikam nevedoucích uliček a překvapení. (Tvorba z let 2015-2017. Prosím gramatiku berte s nadhledem, tehdy jsem se tím nijak nezobývala.)

Nemluvím. Můj hlas není pro ostatní příjemný. A proto jsem přestala mluvit úplně. Už si ani nepamatuji, kdy se mnou někdo naposledy promluvil, aby se semnou spřátelil. Bojím se, že když promluvím, tak všem vykrvácejí uši. Dokonce si myslím, že už jsem zapoměla, jak mluvit. Ale zkoušet to radši nebudu. Místo mluvení používám notes. Ve škole, doma, ve městě.. prostě všude. Nemluvím od té doby, co jsem se naučila psát a číst. Teď mi je 15. Rozumím ostatním, ale občas bych raději nerozumněla.. Znakovou řeč nepoužívam, protože jsem zatím nepoznala nikoho, kdo by ji uměl. Moc zájmů nemám. Jen dělám judo a učím se. Se svým životem jsem se již srovnávala.. dokud se neobjevil jistý chlapec, který mě donutil vrátit se na začátek. Donutil mě se učit mluvit. Donutil mě se začleňovat do kolektivu.. a nedonutil mě jen k tomu.. donutil mě ho i milovat...

Samantha Woodová je na škole posledný rok a idú na výlet na chatu kďe sa zaľúby. Snaží sa k nemu dostať bližšie, ale dostane sa iba do nebezbečia. Jej kamoška Vera jej nemôže nijako pomôcť. Dostane sa nakoniec k jej láske? To zistíte iba ak začnete čítať.

Co se stane ,když Sakura začne něco více cítit k bratrovi své tajné lásky z dětství? Itachi x Sakura

(Můj první příběh) V tmavém lese,v jedné jeskyni, žije upír. Moc lidí tam nechodí, a když už, tak se nevrátí. Díky němu. Co je na něm zvláštního? Nikdo neví. Co se proto stane, když jeden kluk uteče do onoho lesa a hned za ním kluci co ho chtějí zmlátit? 25.3.2018- 4# v kategorii upíři 17.12.2018 - 1# v kategorii gay 22.10.2019 - 1# v kategorii strach

#4 v kategorii Upíři 14.09.2017 #5 v kategorii Upíři 08.09.2017 Naše hrdinka Misaki studuje na střední škole obor Grafický Desing. Na začátku března do její třídy nastoupí nový student Andrew, který se okamžitě stal populárním mezi děvčaty, chováním se ale velmi lišil od ostatních ze třídy, jakoby něco skrýval, a že těch věcí nebylo málo... Misaki se rozhodne i přes svůj strach z kluků jeho tajemství postupně objevit. Všichni jistě víme, že to nebude jednoduché :D

Vždycky se o tomto městě jen povídalo. Byli o něm stvořeny pověsti a mnozí jim nevěřili. Mladá Violet Clarks tomu taky nevěřila. Až do doby, kdy se do tohoto města přistěhovala za svým tátou. Jak to v takovém Městě duchů vypadá? Opravdu v něm žijí nestvůry? A je jedna z nich i Violet? -V příběhu se objevují vulgarismy-

Mladá dívka jménem Tenshi se pořád stěhuje kvůli své identitě. Tedy Tennshi je vlčí dívka. Matce se rozhodne odporovat a nakonec zůstanou ve městě zvaném Konoha. Jenže všechno se nezdá jak má. Tenshi se začne obracet svět naruby.

Ahoj, jsem Ester. Je mi 17 a za 3 měsíce mi bude 18. jsem dětinská,celkem nesmělá což mi dělá problém a potom jsem důvěřivá co je moje slabina. Jinak mám dlouhé hnědé vlasy, které sahají nad pánev, dále mám mám ofinu , která je dlouhá až k ramenům. Z ofiny mi vylézají veliké tmavé oči, které lemují dlouhé černé řasy. Trochu níže mezi očima vylézá špičatý nos , pod kterým se usmívá či mračí větší ústa. Bydlím na západě Čech v Karlovarském kraji v nějaké díře jménem Božičany. Máme tu školu , kam jsem jako malá chodila. Dále tu máme hřbitov , kde mám pohřbené předky. A jako poslední je fabrika, tam pracuje můj táta a díky tomuhle 'bodu' tady máme asi 4 lomy. A na rovinu kdo by se tam nechtěl podívat? Jenom ten kdo je absolutně nudný takže vypravuji tu historku... * Byl krásný den a já s kamarádkami (Jessica, Vaness, Ája a Nela) vyrazila na lom. Bylo to super, ale najednou Jessica vedoucí skupinu zapadla popas do kaolínu začali jsme jí vytahovat a taky že se povedlo. Museli jsem najít pevné místo , po kterém přejdeme . Ach jo Vaness zapadla , nenašla příliš pevné místa takže se propadla po kolena. Museli jsme jí vytáhnout a jak nečekaně se to podařilo. Prostě jsme pokračovali a když jsme se dostali na 2. stranu tak jsme se otočili a šli zpět, ale když už jsme skoro pryč přijeli tatry a my se museli dostat co nejrychleji pryč, protože to byl zakázaný prostor. Přeskočili jsme potok přes který jsme přišli a schovali se za kopeček.* Byla to sranda, ale teď mojí vísku opustím, protože jsem byla přijatá na vysokou v Praze , kde budu studovat medicínu. Takže mám poslední týden než odjedu.