Spousta pláče v polštáři, vrásky z lásky na tváři. Těžké bylo spávat sám se naučit, ale tiše dát ti pápá Victorie má krásný vztah se svým bratrem Benem, únos ale zkazí celý její život. Dá se s Petrem dohromady? Budou jen kámoši? Kdo ví.

Někdy musíš utéct na konec světa, abys znovu našla samu sebe. Sofie má za sebou vztah, který bolí i ve snech. Teď má ticho, vesnici, starý dům... a možnost nezačít znovu, ale jinak. A možná - když zrovna nehledáš - potkáš někoho, kdo se taky ztratil.

Bezmocně jsem seděla na židli, ruky svázané a nohy totéž. Pouze jsem sledovala jak bere pistol ze stolu s úsměvem..

Když do školy nastoupí nový učitel, nikdo ještě netuší, že přinese víc než jen změnu v rozvrhu. Petr je mladý, klidný a charismatický. Vypadá, že ví přesně, kam patří - a kam ne. Ale něco v jeho pohledu prozrazuje, že si nese vlastní ticho, vlastní minulost, kterou možná nechce znovu otevírat. Kiki je patnáctiletá studentka. V očích má zvídavost, ve tváři nevinnost a v duši zmatek, který přináší dospívání. Nikdy by ji nenapadlo, že se zastaví právě u něj - u učitele. Ale ten klid, s jakým prochází chodbami školy... ta jistota, s jakou učí... něco ji na něm přitahuje. Potichu, jako noc. Jednoho večera najde jeho profil na Instagramu. Neví přesně proč, ale po chvíli váhání klikne na „sledovat". A Petr? Překvapený, ale zvědavý. Přijme. A tím mezi nimi začne něco, co nelze pojmenovat - ale co se nedá přehlédnout. Na první pohled se nic neděje. Jen tiché pohledy mezi lavicemi. Občasné like. Krátké zdržení, když si podávají test. Ale v pozadí roste něco, co by růst nemělo. Touha, která je jemná jako vánek - a přesto silná jako bouře.

On -je myš a já kočka lovim ji kvůli tomu co jsem doslal za úkol, ale jakto že najednou chci ji lovit pro sebe a ne pro prachy? Ona -je jak ďábel který se snaží srazit anděla dolů do pekla. Loví mě a táhne mě dolů, je jak kočka co loví myš. Každý jeho pohled vnímám jinak než jakýkoliv jiný.strach který mám je silný ale vášeň prebiji strach ☼︎☼︎☼︎ •sexualni scény •návykové látky •age Gap •volny styl psaní •sprosta slova

,,Kdo jsi?" ,,Tvůj budoucí manžel, drahoušku." ,,Leda přes mou mrtvolu," zasmála jsem se. ,,Když jinak nedáš."

Chytne mě za bradu abych mu koukala do jeho průzračných modrých očí "Máš krásný oči" vypadne ze me a na jeho obličeji poskakuje úšklebek "Děkuju" pustí mou bradu a ja sklopím pohled k mým rukoum které mam položené na klíně Slyším jak se otevírají dveře a Modroočko mizí do tmy

jedná se pouze o smyšlený příběh- takže jestli se nudíš, přečti si to😃

Jsme rodina, ale co když rodinné vazby přesáhnou v něco víc? Že by láska nebo touha po zakázaném ovoci, které vždycky chutná nejlíp? *sexual content* Název příběhu pravděpodobně zatím nemá nic společného s písničkou Paradox :D

Odstěhovala jsem se do Telnice, myslela jsem, že uteču před minulostí. Před bolestí, před tebou. Změnila jsem se. Zhubla. Přestala jsem být ta holka, co se bála podívat do zrcadla. A pak ses tam objevil ty. Ty, kvůli kterému jsem tehdy skoro skončila. A nepoznal jsi mě. Začal jsi se mi dvořit. Byl jsi jinej. Milej. Smál ses. A já? Já se do tebe zamilovala. Znova. I když jsem si to zakazovala. A pak jsi to zjistil. Kdo jsem. Co se stalo. Co jsem kvůli tobě chtěla udělat. Tohle je můj příběh. O bolesti, o lásce, která bolela víc než facka. A taky o tom, co se stane, když minulost zaklepe znovu... a otevřít musíš právě ty.