,,Už nikdy jim nedovolím, aby ti ublížili. Jsi v bezpečí, nikomu tě nedám, Rose." Zašeptal mi do ucha a já mu věřila, poprvé za tu dobu jsem někomu věřila. ,,Vím čím jsi si prošla a už se ti to víckrát nestane." Neměl ani tušení jaké to bylo, ale chápal to. ,,Všem těm zkurveným bastardům bude po zbytek života tak špatně, že si po každý vzpomenou že jsem to udělal já za tebe!" ,,Chrisi, jen mě drž a nepouštěj."

1. kniha „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." - Romain Rolland Devatenáctiletá Iris Watsonová odjíždí ze svého rodného městečka na vysokou. To by se zdálo jako úplně normální věc, jenže Iris utíká od své minulosti, která ji následuje na každém kroku. Ta ji poznamenala natolik, že se uzavírá do sebe a straní se společnosti. Poctivě si vybudovala jakousi zeď, ale ať to zní sebevíc jako klišé, najde se člověk který ji zboří. Sebastian Woods je druhým rokem na vysoké a užívá si ze svými přáteli. Ve svých dvaceti letech si začíná uvědomovat, že musí dospět a přestávají ho bavit aktivity, které jeho vrstevníci provádí. Za touhle kapitolou jeho života udělá čáru. Pořád mu ale přijde, že není vše tak jak si to představoval. To ale změní jedna osoba, u které by to ovšem nikdo nečekal. _____ (obsahuje chyby a překlepy)

Příběh o holčině, která zažije slávu, smutek, štěstí i lásku.

Už je to dávno, ale já si to pamatuju..

,,Nikdy jsem si nemyslela, že to dopadne takhle." Jmenuji se Katrin. Je mi 15 let a jsem hrozně stydlivá, citlivá a nesmělá. Nerada se seznamuji, ale rodiče se rozhodli, že se budeme stěhovat. Táta si našel novou práci ve městě a tak jsme museli. Do nové školy jsem se ani trochu netěšila a měla jsem důvod. Z nové školy se stala noční můra. Každý den probrečím, straší mě noční můry, bojím se zítřka a nechci tu být. Moji spolužáci mě nenávidí. Vím to, až moc dobře. Možná se to někdy změní a nebo taky ne. Všichni jsou proti mně a nevím, jestli se to změní a už je mi to jedno. Třeba svůj názor někdy změním, ale to by se musel stát zázrak a já na tak velká zázraky nevěřím. Jsem Lukáš a chodím do deváté třídy. Jsem jeden z nejoblíbenějších kluků na škole a nehodlám to změnit. Všechny holky mě chtějí, ale já o ně nestojím. Na naší škole jsou samé malé a namyšlené kačenky se kterými si chvíli hraju a pak mě přestanou zajímat. Ještě jsem s žádnou, ale ,,nechodil". Jen pozlobit a nechat být. Začala mě, ale zajímat ta nová holka. Vypadá jako snadný terč a stálo by za to jí něco provést. Přeci jen je nová a nezná mě, takže pro mě začíná nová hra. Jen by to chtělo vymyslet nějaký plán. Ale mám být na ní zlý od začátku, nebo si s ní mám hrát a pak jí odkopnout a být zlý až potom? Co když nevyjde ani jedno?

Může jim obyčejný letní tábor změnit život od základu?