Skylar žije se svým otcem a mladšími sourozenci na malém statku, který jejich rodina vlastní už po generace. Matka jí umřela, když byla malá, a proto se musí starat o své sourozence, pomáhat otci s prací a snažit se o dobré známky ve škole. Před celým světem skrývá pravdu o své rodině a dost jí v tom pomáhá to, že je ve škole prakticky neviditelná. Celé ty roky, si myslela, že je neviditelná a nikdo by si nevšiml, kdyby najednou zmizela, ale nemá tušení, že jí celou tu dobu někdo viděl.

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)

Bylo to něco jako láska na první pohled. Akorát to mělo malý háček. Vlastně dva. On byl zasnoubený a ona se vydávala za někoho jiného. Dokáže láska opravdu překonat všechny prekážky? Rest well, Liam. 💔🕊️

*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný rapper a z Natalie hrdá matka. Dokáží se dát zpět dohromady? Dokáží spolu vychovat dítě? Zvládne Dominik zjištění, že je Natalie zasnoubená? To všechno v druhém dílu příběhu Sedm. ... "A nechce si jít Dominik odpočinout a říct mi to, až se vyspí?" Pokusím se ho odbít, abych se mohla jít vyspat. Zábava sice je, ale já bych spíš preferovala spánek. "Ne, dokud ti to všechno neřeknu." Stojí si za svým nad čímž už jenom zakroutím hlavou. "Já..já vím, že jsem hroznej člověk a že už si nezasloužím ani jednu tvoji slzu. Vim že jsem idiot kterej ti třikrát ublížil, jen mě nech říct jedno. V ten den, kdy si mi před tvými rodiči řekla, že mě miluješ, se můj svět zase roztočil, nebo co světy normálně dělaj. Prostě se mi vrátila naděje, že budeme spolu, že já budu s tebou, v což jsem už nevěřil, když si dávala přednost rodičům. Protože i když tomu možná nevěříš, tak já jsem bez tebe absolutní nic." Zaškytá znovu. I když je úplně na mol, ví co říká a myslí to vážně. ... Koho milujeme, toho nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby nám sebevíc ublížil." - Colette „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne." - Václav Havel

Upřímně mě nikdy nenapadlo, že mi hlídání jednoho dítěte změní život. Že on mi změní život, který jsem měla ráda. Nečekala jsem, že bych to někomu takovému někdy dovolila. Co se to stana z holky, která se chovala podle všech pravidel a najednou potkala jeho? Co se stalo, když jí ukázal svět, o kterém neměla ani tušení? Dokáže ho milovat a dokáže on milovat jí? Dokážou překonat všechny překážky? ... "Hele, já vim že si o mě slyšela hrozný věci a přiznávám, dělal jsem je. To, co si slyšela od Aničky nebo Viktora jsem dělal a chci, abys to věděla. A taky přiznávám, když jsem tě viděl, první co mě napadlo bylo, jak hrozně rád bych tě dostal do postele. Jenže pak jsem tě poznal a nepřemýšlel jsem nad tebou jenom jako nad věcí, kterou bych po první noci odkopnul, ale jako nad někým s kým je mi dobře." Mluví a já na něj jen koukám , protože nevím, co mám úplně říct. "Dominiku.." Přerušuji ho a zhluboka se nadechuji. "Ticho, ještě jsem neskončil. Každopádně si říkala, že mě neznáš a nevíš, co ode mě čekat a tak jsem pro jednou zapojil svůj mozek a něco mě napadlo. Dej mi sedm dní." Navrhne věc, který úplně nerozumím. "Sedm dní?" Ptám se ho zařazeně a úplně nevím, co tom myslí. 20.4.2020 #1 Fanfikce 3. 6. 2020 #2 Romance

Dahl se nikdy netajil tím, že žije hokejem. Když přijíždíte do města, nemává na vás fotka starosty, ale fotka kapitána hokejového týmu. Dahl nechce, abyste se tu cítili dobře, chce, abyste si koupili vstupenku a přišli na hokej. Když opravdu přijdete a chytne vás to, zůstanete tady napořád. A když ne, pak raději v tichosti zase odjeďte. *** Když se první sezóna v NHL zbortí Colinovi pod rukama, rozhodne se na čas uchýlit do svého rodného městečka, které nežije ničím jiným než hokejem a jeho kariérou. Na rozmýšlení proto není čas. Pokud nechce po zbytek léta podepisovat dresy, fotit selfie a čelit tváří v tvář svému selhání, musí okamžitě zmizet. A kde lépe se uklidit než mezi dvacítku dětí na letní tábor hokejové přípravky? Colin však není jediný, kdo musí náhle přehodnotit své plány a vydat se na dětský tábor uprostřed kanadské divočiny. A rozhodně taky není jediný, kdo má problémy. #icehockey #friends2lovers #enemies2lovers #hockeyplayer #friendship #highschool #hate2love

(pokračování Little Styles) Nikdy jsem netušila kam až mě život zavede. Myslela jsem, že do Asie, Mexika.. no prostě všude kde je exotika. No, a kam jsem se zatím dostala nejdál? Na porodní sál. #2 in fanfiction All Rights Reserved ® SoUncool

"I přesto kolikrát mi ublížil, jsem mu vždycky podlehla. A to nejhorší na tom je, že jsem se do něho pokaždé zamilovávala ještě víc... Všechny hádky, lži, podvody.. vždycky jsme si našli cestu k sobě, ale tentokrát vím, že se nevrátí." zašeptala jsem. #3 in FanFiction All Rights Reserved ® SoUncool