Evelyn se splní životní sen - zúčastní se koncertu Black Veil Brides. Jenže něco se pokazí a ona se najednou nemá jak dostat domů. Jak se její život změní, když se jí ujme její nejoblíbenější skupina? A proč má pocit, že čím víc Andyho poznává osobně, tím víc se její platonická láska mění v opravdovou? PŘÍBĚH JE DOČASNĚ POZASTAVEN, jak jste si již nejspíš všimli. Děkuji za pochopení.

Za sklem kavárny seděla dívka. A přesto, že sklo je průhledné, pro ni nebylo průhledné dostatečně. Příběh o tom, že neviditelnost je někdy nechtěný způsob, jak vyniknout.

„Byla krásná. Nevypadala jako modelky na módních časopisech nebo holky vyvěšené na billboardech po městě. Byla krásná jejím vlastním způsobem. Neměla zlaté vlasy zářící ve tmě. Její oči nebyly v odstínech té nejtmavší modři. Její úsměv nebyl dokonalý..., ale dokázal vám vybít duši z těla. Pokaždé, když se zasmála, usmála nebo jen pousmála, čas kolem se zastavil a jediné, co jste mohli vnímat, byl její, upřímností nabitý, úsměv. Vždy se na vás dívala, jako byste pro ni znamenali neskutečně mnoho, i když vás nemohla vystát, i když by vám nejraději zakroutila krkem, nedávala to najevo. S koncentrací viditelnou v jejích očích poslouchala každé vaše slovo a zajímala se. Jednoduše se o vás zajímala... starala. Byla krásná. Nejkrásnější. Ale nebyl tady nikdo, kdo by jí ukázal, jak nádherná ve skutečnosti je... až do jednoho okamžiku..."

Příběh pojednává o mladé dívce jménem Zoe, která přišla o hlas. Je ztracena v obyčejném životě. Problémy v rodině jí stahují ještě níže. Zvládne si přes všechny pády najít smysl života?

Zápisky z deníku jedné nudné holky (ano, přesně jak říká název), která si žije svůj všední život se svým sarkasmem, divným smyslem pro humor a naprostou neschopností porozumět dnešní době, dokud se nezačnou dít neočekávané věci (jak jinak...).