Strach, bezmoc, osamění a smrad mrtvých... To bylo, co nás doprovázelo posledních pár měsíců. Někomu to může připadat dobrodružný a akční. Opak je ale pravdou. Chci, aby to vše bylo zase v pořádku. Obchody plný lidí, co nakupují potraviny, ulice plné lidmi, co zmateně pospíchají do práce a neužívají života a teenagři, co si díký polibkům vyměňují DNA, pijou alkohol a užívají života. Jenže se bojím toho, že tohle už nikdy nezažiju. Jediný, co zažiju nebo spíše čeho se dožiju, bude neustálé stěhování z místa na místo. Neustálé skrývání se před nima. Neustálé rabování a neustálé se budeme bránit. Bojím se, že tohle nezvládnu jak psychicky, a tak i fyzicky. Ale o tomhle ten život je. O strachu.