"Chtěla jsem ho. V hloubi duše jsem to moc dobře věděla, ale nechtěla jsem si to přiznat..." Anet se snaží být nezávislá, dospívající žena, která si jde za svým, ale to ještě netuší co ji její cestu přeruší. Nebo spíš kdo..

„Nejtěžší zápasy se nehrají jen na ledě."

Ztrata,laska,prave pratelstvi to vas ceka v tomhle pribehu

Sophie je osmnácti léta holka která studuje v Ottawě protože ji tam poslali rodiče. Má staršího bratra Vojtu který hraje hokej za České Budějovice. A asi po půl roce se jí ozve s tím že je tu na mistrovství světa juniorů a že by se mohli vidět. To ale neví kdo ještě s jejím bratrem přijede...

Potichu vydechnu, potom co se na pouhou vteřinu střetli naše pohledy. "On je tak kurva atraktivní", přiznám si a znovu očima zabloudím na led, kde se za pukem honí hejno kluků. "Však to není žádná novina koumáku, jede po něm celá ženská populace v Republice. Líbí se dokonce i mí babi", uchechtne se Bára, která přitom nepřestává sledovat střídací lavici týmu. "Ale je to kretén. Normální děvkař", zhodnotím moudře a konečně odtrhnu zrak od čísla 17. Na to Bára prostě odvětí: "tak hokejista no". Ano, číslo sedmnáct. Hokejista. Kokot, co buď myslí ptákem nebo hokejkou. "Bůh ať mě před tebou ochraňuje, Petře Síkoro", pomyslím si. Avšak ten děda tam nahoře, ve veškeré své dobrotě, měl se mnou úplně jiné plány. //omlouvám se za pravopisné chyby atd. Vím po čem mi fanynky toužíme, tak tady to je. Nezapomeň hlasovat a případně okomentovat krásko;)

Nové místo, nový lidé a nové zkušenosti. Konečně začnu žít tak jak chci já, v klidu nebo ne?

Ve zkratce enemies to lovers

Nenávist už od mala? Ne navždy.. každý příběh má šťastný konec ne? Nenávist či jiný druh lásky stejně si k sobě cestu najdou

"Slíbil jsem ti,že se pro tebe vrátím"