„Tebe neodrazuje, co jsem za starce, Eliško?" „Nejsi stařec. Panovník jako ty nezestárne, můj milovaný." V tu chvíli si uvědomil, jak moc mu Eliščina přítomnost scházela. Neodpustil si věnovat jí jedno nepatrné políbení na rameno. „Tohle dokážeš jen ty, má paní. Na hradě je ženská a mě je lépe než kdy předtím."

„Temná země je plná tmavých, děsivých lesů a záhadných míst. Vše ale není tak, jak to vypadá. Řeky, zvířata, rostliny... Je to tu jiné než v Galifreji, ale je to tady krásné!" *** „Já vám řeknu, co si myslím. Myslím si, že jste namyšlený, arogantní fracek, co nemá ani trochu smyslu pro humor a pořád má ten samý naštvaný výraz!" Odpověděla mu na oplátku. Jak ty na mě, tak já na tebe! Tryst se na ni překvapeně otočil. Alespoň se jeho naštvaný výraz změnil na překvapený... „A víš, co si myslím já? Že jsi ubohá, chudá bylinkářka, která jenom využívá toho, že tady nejsou stráže, jinak bys už dávno seděla v šatlavě a mohla se jen modlit, abych tě nedal pověsit!!!" Zařval na ni. „Myslete si, co chcete. Tohle je čistě váš názor..." Udržovala stále klidný tón. „Tohle není názor, tohle je fakt! Jsi jen obyčejná, ubohá holka! Nic víc!" „Takhle mě vidíte vy, moje matka-" „Tvoje matka je stejně ubohá jako ty! Ani ty, ani tvoje matka nemáte na tomhle světě žádný význam! A bůhví, jestli ta tvoje matka ještě žije! Třeba už dávno leží někde v nějaké kopce na Flogu a ty se za ní trmácíš úplně, ale ÚPLNĚ zbytečně!!!"

Mladá princezna Katarina si až donedávna žila poklidným životem na královském dvoře. Jenže po oslavě jejích osmnáctých narozenin začal její otec, král vyhledávat výhodné sňatky, aby jejich království vzkvétalo. To pro nebohou Katarinu znamenalo, že si musí vzít někoho, koho nikdy neviděla. Princezna přemluví otce, aby přijel princ na týden do jejich země. V hlavě se jí začne rýsovat plán, který u královského dvora nemá obdoby. Se svou nejlepší přítelkyní, která je take její dvorní dáma vymyslí plán s krycím jménem ZÁMĚNA, kdy se princezna bude vydávat za svou dvorní dámu a na její místo nastoupí její nejlepší kamarádka Adriana. Co se stane, když se princezna zamiluje do nejlepšího přítele prince? A je to vůbec jeho přítel? Tento příběh nemá vůbec žádnou spojitost s dějinami. Je to čistě výplod mé fantazie. ----------------------- Umístění: #51 místo v kategorii Historický román #40 místo v kategorii Historický román #31 místo v kategorii Histor iický román #19 místo v kategorii Historický román #15 místo v kategorii Historický román #13 místo v kategorii Historický román #7 místo v kategorii Historický román

Karin Månsdotter byla úplně obyčejná Stockholmská dívka. Denně pobíhala po lese jako nějaká divoženka, ale jednoho dne se jí dostalo publika. Erik tudy zrovna projížděl, když v tom ji uviděl. To ještě nevěděl, že mu přinese radost, štěstí, ale i trápení. 11.10 #1 PS: Tento příběh vychází ze skutečných událostí.

Mladý historik Jindřich sklízí úspěch u čtenářů svých publikací, ale také nelibost svých kolegů, pro které jsou jeho tvrzení příliš odvážná. Jeho bezstarostný život plný večírků a žen však nabere na obrátkách, když v baru potkává svého kamaráda ze studií Adama ve společnosti krásné blondýnky Veroniky. Žena se na něj již další den obrací s prosbou o pomoc s tajemnou indicií ve formě středověkého pergamenu s šifrou. Začne mu dobrodružství, kde ho nemine tajemno, euforie, ale i pokušení.

Petr I. z Rožmberka doprovází společně s družinou ostatních pánů svého přítele Hynka Berku z Dubé na jeho zásnuby s Kateřinou z Vartemberka. Kousek od hradu Vartemberka však potkají skupinu děvčat koupající se téměř nahé v lesním jezírku. Vášnivému Petrovi, rytíři tělem i duší, ihned očaruje jedna z nich, kterou děvčata oslovují Rina. Při příjezdu na hrad je celá družina, a hlavně Hynek natěšený na údajně krásnou Kateřinu, ale oznámí jim, že panna Kateřina stůně, a nemůže tedy přijít. Přátelé se vydávají i druhý den do lesa, nyní na lov. Nějakými hříčkami osudu se jim připlete do cesty opět půvabná Rina. Petr, přestože by si sám měl brzy hledat nevěstu, cítí se okouzlen touto trochu přidrzlou, ale bystrou dívkou. Vyráží kvůli ní do lesa i další den. Po dvou dnech se panna Kateřina zázračně uzdraví a u večeře ji má čest vzácný doprovod konečně poznat. Všichni, včetně ní jsou však šokováni, neboť se vlastně už pár dní znají. Byla to ta dívka koupající se v jezeře, co si četla v lese. Byla to Rina.

Mecela z Rožmberka právě tráví svůj čas na pražském dvoře jako dvorní dáma královny Anny Falcké, přičemž zpovzdálí obdivně pozoruje přísedícího dvorského soudu, Bohuslava ze Švamberka, do kterého je již měsíce bezhlavě zamilovaná, a který je však také, k její smůle, ženatý. Rázem si však o její ruku říká bavorský lankrabě Jan z rodu Leuchtenberků. Mecela rezolutně sňatek z rozumu odmítá, její bratři však o rodové spojení s Leuchtenberky velice stojí a k jejímu překvapení se na stranu bratrů přiklání i její matka, které se nelíbí hry, které s její dcerou pán ze Švamberka hraje. Mecela se tedy proti své vůli za Jana provdá, je ovšem bytostně přesvědčena, že ho nikdy nebude milovat.

„Jeho Milost, král Petr žádá audienci, pane. Rád by se ospravedlnil za své nevhodné konání minulou noc - je velmi zahanben." „Strostla mu snad ústa, že nám to sám nepoví?" pozvedla královna ostře řezanou bradu, „Petře, vstup!" Král Petr Cyperský vešel dovnitř rozvážným krokem, uklonil se a drze se usmál, jak to měl ve zvyku. Karel IV. stál své choti za zády mlčky, ruce na bedrech, aby mu snad nedopatřením neujela ruka nebo obě a králi Petrovi, nedej Bože, omylem nezakroutil krkem.

Eliška se pro sebe pousmála a otočila se zády k celému fraucimoru, aby měla na přečtení vzkazu dostatek soukromí. Poznala ten císařský sklon písma, vladařský způsob oslovení, i kličky v monogramu. Karel IV. byl na cestě za ní na Karlík a žádal si, ať pošle všechny pryč.

Pamatoval si její slova, jak pronesla, že nemůže sedět, když její vladař stojí. Teď před ní klečel, vyjadřoval úctu její síle, vůli, jejímu tělu, bokům, lásce k němu a Anně; své lásce k ní. Temné polské oči královny Elišky ho upřeně a s láskou a pokorou sledovaly, nemluvila.