Katastrofa přišla nečekaně. Zprávy hlásily blížící se zánik Slunce, předpovědi o neúprosné tmě, mrazivém chladu a o tom, že přežijí jen ti, kteří se dokážou přizpůsobit. Bryan Reifová neměla na výběr. Spolu se svou rodinou byla odvezena do speciálních bunkrů, navržených k ochraně před apokalypsou. Každý den podstupovala tvrdý výcvik, protože jediná šance, jak se z těchto bunkrů dostat, byla být vybrána mezi sedm nejlepších. Jenže postupem času začíná odhalovat, že kolem ní něco nehraje. Bunkr, který měl být symbolem bezpečí, skrývá temná tajemství, a Bryan si pomalu uvědomuje, že možná není v bezpečí nikdo z nich.

Dvě setkání, která by se dala označit za příliš náhodná a velmi předvídatelná. Přesto se stala. Nabručený Skot si přijíždí do Anglie pro manželku, a je rozhodnut se tam příliš nezdržovat, a na jednu prostě ukázat. Jistě, že to bude hlavní hrdinka, lady Liliana. Jinak by se přece nemohla setkat s mužem, který neví, co je to úsměv. Jenže smůla, ona již svého vyvoleného má a rozhodně netouží po jiném. Takže tu máme menší problém. Dva muži a jedna žena. Jedna svatba a vzrušující cesta životem.

Mecela z Rožmberka právě tráví svůj čas na pražském dvoře jako dvorní dáma královny Anny Falcké, přičemž zpovzdálí obdivně pozoruje přísedícího dvorského soudu, Bohuslava ze Švamberka, do kterého je již měsíce bezhlavě zamilovaná, a který je však také, k její smůle, ženatý. Rázem si však o její ruku říká bavorský lankrabě Jan z rodu Leuchtenberků. Mecela rezolutně sňatek z rozumu odmítá, její bratři však o rodové spojení s Leuchtenberky velice stojí a k jejímu překvapení se na stranu bratrů přiklání i její matka, které se nelíbí hry, které s její dcerou pán ze Švamberka hraje. Mecela se tedy proti své vůli za Jana provdá, je ovšem bytostně přesvědčena, že ho nikdy nebude milovat.

On byl lovec, ona byla laň. Anebo to bylo naopak? ~~~ Král naprosto záměrně ignoroval ten cizí výkřik za sebou a poklekl před ní na koleno. „Můžete vstát?" zeptal se ostražitým tónem. Anne chvíli trvalo, než jí došlo, na co se jí ptá, Jakmile si konečně uvědomila, že ta otázka byla adresována právě jí, krátce přikývla. Ještě jednou se pokusila přimět své tělo ke spolupráci, s vypětím veškeré zbývající energie se snažila přinutit své končetiny ke spolupráci, bylo to však marné. Levá strana jejího těla bolestně protestovala, pohmožděná od pádu. „Budeme to brát jako ne." Vzápětí Anne ucítila, jak se cizí ruka jedním rychlým pohybem protáhla zespodu nad jejími koleny a současně druhou, která si její vlastní paži přehodila kolem ramen. ~~~ Ačkoli se děj nese v duchu renesance a využívám reálií z tohoto období, v příběhu nejsou zobrazeny žádné historické osobnosti či územní celky. Jistá podoba je však možná.