Velmi moc romantiky...a KOLEN

"Evelyn!" Zakřičela má nejlepší kamarádka a pomalu přeskakovala pokladnu jen aby mě přivítala. "A co můj nákup?" Otázal se kluk který stál předemnou. Dvě vodky a pivo. Tomuto říká nákup? "Dany, jestli nechceš aby tě vyrazili tak jdi zas za kasu" řekla jsem s úšklebkem své kamarádce když mi darovala své dlouhé objetí. Ta se uraženě otočila a zašklebila se na toho krasavce se stříbrnými vlasy. *~*~*~*~*~*~*~*~* Inspirovala jsem se knihou Smrtelník od Viki. Fotka je z pinterestu, úpravy jsou moje (od slečny Káji, nemůžu tě už najít) OPRAVUJU CHYBY PRŮBĚŽNĚ‼️ DROGY! SEX! SPROSTÁ SLOVA! STALKING! Neumim dlouhy kapitoly Užijte si příběh❤️

„nikdy jsem tu nikoho neviděl" ozve se hlas za mnou a já se rychle otočím „nikdy jsem tě neviděl jsi nová?" usměje se na mě blonďák...

Bez prvního dílu nepochopíte! Všechno to byl jenom sen a já se nedokážu vzpamatovat. Potkám tě ? Bude to náš příběh, nebo jenom příběh dvou lidí kteří se nenávidí.

Moje poslední naděje je jen ona. Přitom jsem vše posral, jenže poslední co umírá je naděje.

Příběh je dokončený. začátek: 31.8.2024 konec: 15.10.2024 V příběhu se nachází návykové látky a sexuální scénky.

"Nenávidím tě." - "Tak proč se mě pořád dotýkáš?" Maria nastoupí na praxi do firmy, která zastupuje rapové umělce. Čekala chaos a spoustu nových zážitků, ale nečekala jeho. Petra Adámka. Potetovaný, chladný, ale tak krásný. Byl to muž, který ji od prvního dne nenávidí - a ona jeho. Jenže mezi nenávistí a vášní je zatraceně tenká hranice. Stačí jeden dotek, jedna hádka, jeden pohled v šatně, který trvá o pár vteřin déle, a všechno se najednou mění. Z nenávisti se stává něco víc - tajné noci, kradené polibky, nevyřčená přiznání. Láska, bolest, tajemství a strach. Dva lidé, kteří si nepatří - ale stejně se pořád vracejí jeden k druhému. Je láska silnější než strach, nebo se oba utopí v tom, co nikdy neměli cítit? instagram: @/prokletybasnik.maria

,,tohle není správné" ,,život je moc krátký na to dělat jen to co správný je" Zakázaný ovoce přece chutná nejlépe.

Bezmocně jsem seděla na židli, ruky svázané a nohy totéž. Pouze jsem sledovala jak bere pistol ze stolu s úsměvem..

Šla jsem kolem temné uličky s brkem v ruce když jsem zaslechla zakuckání v té onen uličce ale když jsem tam vlezla a posvítila nikdy zde již nebyl...