[37. Každý pátek sedí hlavní hrdina ve stejném vlaku naproti člověku, kterého nikdy neoslovil. Jednoho dne ale vlak uvízne na trati.] + [44. Ten den jsem pohlédl smrti do tváře.] ════════════════════════════════════ Tu cestu znal jako své boty a za necelé čtyři roky měl takové štěstí, že se nikdy neobjevil zádrhel. Štěstí, to Hvězdoslava doprovázelo na každém rohu a nepřiznat to nešlo, i kdyby chtěl být sebeskromnější. Jenže jak se tak zdá, tentokrát se ucho přeci jen utrhlo a běžná cesta domů se zničehonic proměnila v peklo. Alespoň v tom přeci jen nebyl sám, že? ... Že? ════════════════════════════════════ ❞ Andělíčku zátržníčku, ponechej mi mou dušičku, ponechej mi ji ve dne v noci bez škody a bez zlé moci. Duši, tělo opatruj, andělíčku zátržce, stůj. ❝ ════════════════════════════════════ počet slov: 6524

Krása je pomíjivá. Krása je zrádná. Krása je smrtící.