Jara byl můj nejlepší kamarád. Teď už není. Zůstal jen prázdný hrob a bolest, která mě dusí každý den. Všichni mi říkají, že bych měla jít dál. Máma. Anet. Dokonce i Calin. Ale jak se mám smířit s tím, že ho už nikdy neuvidím? Anet chce, abych začala znovu v Brně, s ní a Calinem. Tak jedu. I když nevím, jestli dokážu nechat minulost za sebou. A když mě tam čeká Petr, kluk, který mě odsoudí hned, jak mě vidí, začínám pochybovat ještě víc. Jenže pak si všimnu, jak se na mě dívá. A já začínám přemýšlet, jestli i on něco skrývá. Možná nejsme tak odlišní, jak si myslíme. Možná jsem nenašla jen nový domov... ale i někoho, kdo chápe tu prázdnotu ve mně. Ale co když to zase všechno skončí bolestí? (Návaznost na Ztracená v davu, nalezená tebou ff o calinovi)

Mladá psycholožka Júlie Andreasová, která by se obětovala pro ostatní a snaží se pomoct všem jak jen dokáže se střetne s populárním Petrem Adámkem, který vystupuje pod pseudonymem Stein27. Byl to osud či nikoliv? To netuší ani jeden. ~~~ Otevřu dveře a vyděsím se, když se mi naskytne pohled na Petra před sebou, kecám fakt hodně se vyděsím. Vypadá jako kdyby týdny nespal. Rozlije se mi husina po celém těle. Přesně takhle to začalo i s mámou. Tak moc mě bolí ho takto vidět. ,,Petře, proboha co se stalo?" natáhnu k němu ruku abych ho mohla pohladit po tváři, ale on ucukne a rozhlédne se kolem sebe, jako kdyby ho měl někdo sledovat. ,,Oni - oni jsou tu všude kolem mě.." s vytřeštěnými oči se na mě podívá. ,,Oni mě chtějí dostat.." Hned mi to docvakne. ~~~ !!! Zdravím všechny čtenáře a čtenářky, chci jen upozornit, že je tohle pouze smyšlený příběh, nikoli realita. Chování Petra nebo kohokoliv jiného je pouze výplod mé fantazie. Kluci se určitě nechovají v realitě, jako v tomto příběhu, jen se mi to sem hodilo. Děkuji za jakoukoliv podporu a budu moc ráda za váš upřímný názor, případně co bych měla poupravit, nebo úplně vymazat.

Val se přistěhuje s mamkou do vesnice, kde se pozná se Steinem. Víc říkat nebudu a překvapte se v příběhu. Pěkné čtení.<3

Chytne mě za bradu abych mu koukala do jeho průzračných modrých očí "Máš krásný oči" vypadne ze me a na jeho obličeji poskakuje úšklebek "Děkuju" pustí mou bradu a ja sklopím pohled k mým rukoum které mam položené na klíně Slyším jak se otevírají dveře a Modroočko mizí do tmy

On -je myš a já kočka lovim ji kvůli tomu co jsem doslal za úkol, ale jakto že najednou chci ji lovit pro sebe a ne pro prachy? Ona -je jak ďábel který se snaží srazit anděla dolů do pekla. Loví mě a táhne mě dolů, je jak kočka co loví myš. Každý jeho pohled vnímám jinak než jakýkoliv jiný.strach který mám je silný ale vášeň prebiji strach ☼︎☼︎☼︎ •sexualni scény •návykové látky •age Gap •volny styl psaní •sprosta slova

„nikdy jsem tu nikoho neviděl" ozve se hlas za mnou a já se rychle otočím „nikdy jsem tě neviděl jsi nová?" usměje se na mě blonďák...

Jsi moje. Nedovolím aby na tebe někdo sáhnul, nebo hůř, ti něco udělal.

On je její stalker a ona jeho oběť. "Žere tě to." Přiblíží se ke mě. "Řekni to. Chceš abych tě stalkoval líbilo se ti to." Usmál se na mě. "Nelíbilo jediné....." O tohle mu šlo. Skočila jsme mu do pasti. "City nejsou hezká věc slunečnice. Zničí tě." Nakloní se a políbí mě. Já začnu spolupracovat chybí mi to. On mi chyběl. "Je mi to jedno. Ať mě zničí." Řeknu do polibku. Jenže stalking nebyli to co chtěl. Chtěl něco jiného. Ona to chtěla taky. Dostali to? Přečti si a dozvíš se to.

Není to poprvé co mě rodiče donutili jet na letní tábor. Letos se ovšem překonali. Nejen že mě každy rok posílají na měsíc pryč, ale letos se rozhodli mě poslat pryč přes půlku naší země, až do Brna. Samozřejmě, že se netěším, protože vím že to bude stejné jak na každém jiném táboře. Aspoň jsem si to myslela dokud jsem nespatřila jeho. Kluk se kterým jsem si psala celé dny a noci. Kluk který čekal každý jeden večer na hovoru než neusnu. Kluk co zlomil mé srdce na milion kousku a já ho stále nepustila z hlavy. "Petr Adámek"..

Když do školy nastoupí nový učitel, nikdo ještě netuší, že přinese víc než jen změnu v rozvrhu. Petr je mladý, klidný a charismatický. Vypadá, že ví přesně, kam patří - a kam ne. Ale něco v jeho pohledu prozrazuje, že si nese vlastní ticho, vlastní minulost, kterou možná nechce znovu otevírat. Kiki je patnáctiletá studentka. V očích má zvídavost, ve tváři nevinnost a v duši zmatek, který přináší dospívání. Nikdy by ji nenapadlo, že se zastaví právě u něj - u učitele. Ale ten klid, s jakým prochází chodbami školy... ta jistota, s jakou učí... něco ji na něm přitahuje. Potichu, jako noc. Jednoho večera najde jeho profil na Instagramu. Neví přesně proč, ale po chvíli váhání klikne na „sledovat". A Petr? Překvapený, ale zvědavý. Přijme. A tím mezi nimi začne něco, co nelze pojmenovat - ale co se nedá přehlédnout. Na první pohled se nic neděje. Jen tiché pohledy mezi lavicemi. Občasné like. Krátké zdržení, když si podávají test. Ale v pozadí roste něco, co by růst nemělo. Touha, která je jemná jako vánek - a přesto silná jako bouře.