,,Vidím, že slečna jde od zimáku. Kdy si zahraješ se mnou?" tentokrát se na mě usmál on. ,,S tebou?" zeptala jsem se a zhlédla ho od hlavy k patě, zastavila jsem se u loga týmu a koukla se mu do očí ,,Až tady," poklepala jsem mu na hruď, přesněji na logo, a dořekla svoji větu ,,Až tady nebude tohle." Musela jsem se v hlavě pochválit, tohle bylo dobrý, teda na mě to bylo dobrý. Chtěla jsem jít dál, jenže borec mě chytl za paži. ,,Pustíš mě? Ráda bych stihla autobus domů," procedila jsem mezi zuby a chtěla jít dál... Madison Harris 17 letá dívka, která žije na okraji města Spokane spolu se svými rodiči, kteří mají ve vztahu krizi. Má toho plnou hlavu, ale nechce o tom nikomu říct, myslí si, že tím bude ostatní jen otravovat. Ona miluje hokej, dokáže se u něj uvolnit a ví toho si víc než průměrný hokejový fanda. Spolu se čtyřmi kluky a jednou holkou tvoří kamarádskou partu. Co se, ale stane, když se zamiluje do protihráče svých kamarádů? Má svých problému dost a přidělá si ještě na další?

,,Já tam nechci!" stěžovala jsem si rodičům, kteří mě táhli na zimák. Ano nějak takhle vypadalo mé dětství, když jsem se musela chodit dívat na bratra, jak hrál hokej a hlavně vystupovat o přestávkách, jako krasobruslařka. Nenáviděla jsem je za to a bratra taky, ale teď jsem ráda, že mě tam dotáhli. Nebýt nich nikdy bych nepoznala, že hokej je život i pro ty co ho nehrají...

Ve škole tichá, nepopulární, je hodně chytrá, ale jakmile dojde na ústní zkoušení, či hlasitou odpověď, zavrtí hlavou a domluví se s vyučujícím na zkoušení v soukromí. Co se stane, když jí její spolužák potká mimo školu? Dozví se někdy její tajemství? Nejlepší umístění - #1 Teenfikce

,,Někdy si myslíš, že víš, co chceš. A pak ti osud ukáže, co doopravdy potřebuješ." Emma žije celý život v slunečném San Diegu. Její rodiče vlastní úspěšnou firmu, ale víc času tráví v letadlech než doma. A tak Emma nachází druhý domov u své nejlepší kamarádky Jessicy - u smíchu, filmových večerů, rozhovorů o snech, životě... lásce. A zatímco se léto pomalu láme v přechod na vysokou školu, Emma nemůže přestat myslet na Cartera. Kluka, o kterém sní každá - vysoký, sebejistý, hvězda školního basketbalového týmu. A navíc... kamarád Nicolase. Ano, toho Nicolase - Jessičina staršího bratra, který má jedinou životní misi: Emmu neustále vytáčet. Jenže když se sen jménem Carter promění v tvrdé probuzení, Emma se ocitá zlomená. Sama. Unavená z iluzí, schoulená v písku u oceánu, snažící se pochopit, co vlastně znamená láska. A právě tam, mezi tichem vln a bolestí, začíná být Nicolas jiný. Najednou ji neprovokuje. Poslouchá. Pomáhá jí znovu se smát. Je s ní, když to nejvíc potřebuje - bez otázek, bez masek. Ale můžeš důvěřovat někomu, kdo tě roky jen štval? Můžeš otevřít srdce někomu, komu jsi ho nikdy neplánovala dát? Emma stojí mezi dvěma kluky - jedním, kterého si vysnila, a druhým, kterého začíná vidět v úplně novém světle. ,,První láska ji zlomila. Teď je někdo ochotný udělat všechno pro to, aby byl tou poslední"

Najdeš svého kluka jak spí s jinou na tvé narozeniny. Kvůli pomstě se vyspíš s jeho hokejovým kapitánem. Všichni ví, že nikdy nespí se stejnou holkou dvakrát. Ale tebe chce každou noc......

Román plný sarkasmu, napětí a zakázané přitažlivosti. „Ne všechno, co si nemůžeš dovolit, ti za to nestojí." - Maya „A co když mi nedáš to, co dávají všichni ostatní? Možná právě proto tě chci." - Christian

Bezcitná, arogantní, povrchní, nebezpečná...to vše je spojené s jednou osobou, Emily Parker. Zvláštní jak ze slušné holčičky, která nadevše milovala své rodiče se stala mrcha bez citu. Ovšem je vůbec něco co jí dokáže změnit nebo je vše ztracené? 30.3.2018 #17- Teen fikce 4.4.2018 #6- Teen fikce 8.4.2018 #5- Teen fikce 10.4.2018 #4- Teen fikce 17.4.2018 #2- Teen fikce 18.4.2018 #1- Teen fikce ❤️

Co se stane, když poslední školní rok na střední škole se objeví nová rodina?

Už je to pět let, co se Kylee s Izzie neviděly. Pět let od jejich rozchodu. A přitom stačil jediný pohled, aby vše bylo zase jako dřív. Jakoby všechny ty pocity nikdy nezmizely.

,,Občas člověk prostě nemůže mít vše, co chce. Život takový je. Alespoň můj život mi to dal jasně najevo. Takže i když vím, co přesně bych teď chtěla udělat-" její zrak opatrně sjede k mým rtům, které se poslušně pootevřou. ,,-nemůžu to udělat." Zase se vrátí k mým očím. ,,Ty možná ne, ale já ano," vydechnu a opatrně se svou tváří přiblížím k té její. Slyšela jsem, jak se přerývavě nadechla. Už jsem ani na vteřinu neváhala. Lehce jsem nadzvedla hlavu a jemně přitiskla své rty na její.